Městečko patřící mezi naše architektonické velikány. Nebo pro mě – pohádková města. ✨ V předešlém článku jsem jej zmiňovala v souvislosti s obstáním si na přední příčce, co do malebnosti, tak historického pojetí. A záhy si uvědomila, že město sice jmenuji, ale článek o něm na světě není. Chybička se vloudila. No nic, ideální čas ji napravit. Jen co jsem myšlenkami zabloudila do minulosti, začalo se mi v hlavě spřádat klubíčko s nitkou příběhu. A tak to má být. V dalších dnech jsem si mocně zasteskla po cestování a mé rybičce přímořské. Mallorca volání je zatím poměrně neodbytné a jaro ho intenzivně prohlubuje. Je to náš čas, neb Mirče se blíží den narozeninový. Také jsem posledně zmiňovala Abbynu… Půlroční Biewer holčičku 🐶, která se mi během jediné vteřiny vryla hlouběji, než bych věřila, že je vůbec možno. To ona je aktuální důvod mého offline cestovatelského období. Období, kterého není důvod litovat, ba naopak. Těším se z každé společné procházky a už i na první výlet došlo. K „mallorskému“ moři pro její obří velikost (bacha už je skoro, jako dvoukilová činka), určitě společně vyrazíme, ale vše má svůj čas a na správné věci, se dycky vyplatí počkat. Pamatujte, dycky! ❤ Při plutí po moři vzpomínek se mi v mžiku vybavila všem známá katedrála v Palmě a záhy její/naše sestra svatá Barbora. A jsme zpátky. Druhotné potvrzení nadcházejícího článku. A už není o čem. Nebo spíše je. Rozumíme si. 😉
Město stříbra
Kutná Hora, královské město známé pro historicky významnou těžbu stříbra. Ve 13. století byla zdejší těžba dokonce třetinou produkce celé Evropy. Naprostým právem je zapsané na seznamu světového dědictví UNESCO. Její romantické uličky s voňavými vinicemi pomotají hlavu nejednomu návštěvníkovi. A kdo sem jednou zavítá, pravděpodobně se vrátí. Na tuto paralelu nemáme sice praktické posvěcení, k jakému slouží v Římě kouzelné vhození mince do fontány, nám musí jednoduše stačit upřímné nadšení. A stačí, bohatě.
Kde se ubytovat
Cesta z Plzně je pohodových 2-2,5 hodinky, podle tempa. Svoje zde udávat nebudu, neb nikdy nevíte, kdo všechno si článek přečte a bodů si vážím. Řidičáku ještě víc. 😂
Příjezd do města poměrně tradiční, aneb ať žije doba paneláková, ale s každou další projetou uličkou se ráz pozvolna mění. Čím blíže náměstí, tím vzdálenější dnešní době jste. Před penzionem Café Havlíček, jsem už parkovala s hlavou plnou těšení. Rodinný penzion se nachází v bezprostřední blízkosti Vlašského dvora a kostela sv. Jakuba (obojí doporučuji navštívit). Ve spodní části nabízí k posezení kavárnu, kde majitelé i obsluhují. Káva, pro nás známá, z pražské pražírny Mamma cofee, neskutečně dobrá. Zákusky, jak jinak než domácí. Vše se vší láskou dělané. Samotné ubytování velká stylovka. V mém případě v podkrovním pokoji s přístupovou cestou po křivolakých schodech (roztomilé, ale jsem zvědavá večer 🙂 ). Koupelna v černo-bílém retro stylu s vanou. Hlavní místnost s přiznanými dubovými trámy. To můžu. Ano, pracovní deformace v praxi. A světe div se, bez televize. To jsem zažila v „novodobé“ historii prvně! Ale wifina jim běží. Kdo sem zamíří a měl by s absencí plazmové krásky na stěně problém, neb si přenosnou výbavu vezme s sebou.
Pro pobavení, cestovala jsem se dvěma pejsky, kteří byli zvyklí na zapnutou hudbu v rádiu, nebo v televizi. Taková metoda, jak na teriéry, aby neštěkali. No nezbývalo mi nic jiného, než koupit mikro přenosné rádio v nedalekém elektru. 😊 Ubytování, ale hodnotím víc než pozitivně. Majitelé vstřícní, snídaně báječné, o kávě se nemusím ani víc rozepisovat. Pravidelně jsem si jednu brala do ručky na túru a na druhou si skočila odpočinout po ní. To, když byli pejsci řádně kožení a panička tak měla svou chvíli.
Vrátila jsem se sem ještě jednou a do třetice do hotelu Mědínek na náměstí, pravda trošku z nouze, když měl oblíbený Havlíček plno. O poslední návštěvě bych mohla sepsat samostatný článek s hlavním titulem, jak se jet po Vánocích nadýchat čerstvého vzduchu…, když 25.12. brzy ráno vyhoří přímo sousedící byt a Vy se zplna plic, (hrdla také) nadýcháte zplodin tak, že těla zúčastněných, pejsků včetně, přepnou do nouzového režimu čištění. Takový tělesný restart, jako má PC, když potřebuje nainstalovat nové aktualizace. Instalovala jsem zevrubně, Z pobytu si defacto pamatuji jen pokoj a jeho minibar (díky bohu za něj) s colou a minerálkami. Závěrečná po-zotavovací snídaně v podobě bílého rohlíku se šunkou… Ano, i takové dny a výlety jsou. Víc z hotelu vlastně nevím. Ale i z toho „mála“ bych jednoznačně doporučila penzion.
Trocha romantiky
Ale zpět k tématu. Plán prvního dne je jasný, zmapovat město a další výletnické možnosti. Několikahodinovou procházkou po historickém centru, toulat se ledabyle úzkými uličkami. Zbožňuji tu romantickou malebnost, která na Vás dýchne z každého zákoutí. Neřešit čas a jen užívat všudypřítomné poklidné atmosféry. To je totiž synonymum města. Poklidnost. Davy se tu nekonají ani před nejfrekventovanějšími turistickými body. Jako jsem zažila Krumlov ve čtvero ročních období, Kutnou Horu zatím ve třech. Chybí mi podzimní. Každá má své kouzlo a nabídne jiný šálek chutí a aroma. Léto voní po víně. Doslova. Vinice se zde táhnou po celém úbočním svahu pod svatou Barborou. Východ a západ slunce přímo nad nimi. Se sklenkou místního bílého vínka. Vskutku pohled pro bohy. Ještě bych si chtěla splnit sen a na východ slunka vyběhnout. Třeba příště. 🙂 Zima je víc pohádková. Náměšťské trhy s dřevěnými domky obalenými chvojím a na každém rohu koš s praskajícím dřevem. Jen do něj vhodit kaštany a stylově ohřát promrzlé ručky. Svařák a trdelník jsou samozřejmostí. 🙂
Na další a pozor i delší procházku můžete vyrazit podél říčky na rozhlednu Kaňk s restaurací Havířská bouda. Na své si přijdou nejen žíznivci, ale i hladovci. 😊 Mimo příjemného poťapkání ryze středočeskou krajinou a bezva výhledu nově „nabízí“ i nahlédnutí do 40 m jámo-propadliny. Ta je samozřejmě řádně zabezpečena a vstup k ní je zakázán, ale co si budeme, lidé jsou vynalézaví. Češi obzvlášť. POZOR, tím ale nikoho k ničemu nenabádám!
Co neopomenout
Svatá Barbora – dominanta pozdně gotické architektury byla postavena, jako hornický chrám a podle havířské patronky se i nazývá. Mně osobně bere dech při každém pohledu. Trefila jsem se náhodně i do probíhající bohoslužby, a ač nevešla dál, chorál rezonující z prostor chrámu nejen hluboce zarezonoval mou duší, ale přivodil mi i husí kůži roku. ♥ Ač se zdá pro svou královskou majestátnost téměř nedozírná, měla dle původních plánů dosahovat rozměrů dvojnásobných. Najdete ji spolu s dalšími skvosty, jak jinak, než na seznam UNESCO.
Kostnice – můj šálek čaje to rozhodně není a přiznám se bez mučení, že jsem ji nenavštívila… ale nachytřela se v informačním centru. 😊 Pro lepší představu se jedná o místnost výhradně „zdobenou“ lidskými ostatky, které tvoří přes 40 000 zemřelých během morových ran a husitských válek… najdete zde lehce nebo více morbidní výzdobu od lustru po ztvárnění „memento mori“. Návštěvnost vypovídá o pro mě lehce šokující oblíbenosti, ale tak proti gustu… 😉
Vlašský Dvůr – nahlédnutí do Královské mincovny nabízí tři tematické okruhy s interaktivní expozicí. Sbírku mincí od středověku po současnost a jako třešinku na dortu, nebo razidlo na minci, si na závěr můžete odnést vlastnoručně vyražený groš. 😊
České muzeum stříbra Hrádek – návštěvníkům nabízí dva komentované okruhy prohlídek v období od dubnu až konce listopadu. Dozvíte se zde vše počínaje historií Hrádku z dob, kdy býval opevněnou tvrzí, až po vznik muzea, jak ho v současnosti známe. Vystavované exponáty patří mezi jedny z nejstarších v Evropě.
Chrám sv. Jakuba – gotický kostel nacházející se v samém srdci města. Od roku 1995 je taktéž zapsán na seznam UNESCO.
Občerstvovací okénko
Pokud zatoužíte po tradičním pojetí, doporučuji rozhodně navštívit staročeskou restauraci Dačický. Nezapomeňte pro jistotu na rezervačku, neb mívají plno. Stylově i nabídkou mi připomíná krumlovskou Maštal. V podobném duchu se nese i restaurace V Ruthardce. Pořádného burgera s pivkem si dáte v Music Baru Guiness, anebo ve Factory – Bistro Cafe Bar.
Pozitivně hodnocených kaváren je tu vícero, ale za zmínku stojí krom výše vychvalovaného Havlíčka, i Kafírnictví, kde si jako bonus můžete sami omalovat vlastní hrneček. Obsluha Vám ho následně vypeče a pošle poštou až domů. 😊 Moc hezká myšlenka a památka v jednom.
Závěr? Na první místo bych královskou Kutnou horu nepasovala, ale o druhou příčku by se ucházet mohla s hrdostí.
Nech sa páčí. ❤
