Kapverdy (ostrov Boa Vista) aneb není dovolená, jako dovolená

Tímto bych se ráda vrátila zpátky do minulosti, a to konkrétně do prosince 2022.

Články píšu hlavně z toho důvodu, že sama sobě touto cestou uchovávám vzpomínky a zároveň druhým lidem zprostředkuji inspiraci (alespoň tedy doufám). Tento příběh je pro mě ale jiný. Budu se pomocí něj snažit předat nejen moje zážitky, ale také malé poselství, že každá i byť malá pomoc se počítá a je jen na každém z nás, jak se k tomu postaví.

Když jsem vybírala dovolenou, chtěla jsem zvolit destinaci, která není plná turistů a zároveň má co zvídavým návštěvníkům nabídnout. Pokud si dobře vzpomínám, tak bylo v té době na celém ostrově otevřeno pouze 5 hotelů. My si vybrali zájezd přes cestovní kancelář, protože tato varianta vycházela nejvýhodněji. Na Boa najdete nádherné, nekonečně dlouhé pláže a duny. Z fauny zde minimálně uvidíte obrovské mořské želvy, velryby a žraloky. Když vychytáte období, tak při troše štěstí na vlastní oči spatříte líhnutí malých želviček. Také zde žijí divocí oslíci, které si můžete zkusit ochočit. Schválně, jestli se Vám to povede?😊

Ubytovaní jsme byli v hotelu Iberostar, který je i nyní jedním z nevyhlášenějších místních hotelů. Kdo stejně, jako já miluje procházky podél moře, přijde si zde na své. Kilometry dlouhých písečných pláží k tomu doslova vybízí. Kapverdy jsou stejně jako třeba Kanáry vyhlášené větrným počasím, které pocitově sráží okolní teplotu. Na první dojem Vám horko není, ale zdání klame. Nezapomeňte tedy na vodu a opalovací krém, zdejší sluníčko je zrádné. Lehce se nejen spálíte, ale i si můžete poměrně rychle přivodit úžeh/úpal. Za mě osobně byl vítr příjemný, nemám ráda úplně obrovské horko, místní klima se tedy ukázalo být víc než vyhovující. Na své si přijdou i milovníci velikých vln, protože zde o ně není nouze, je ale nutné do moře vstupovat s pokorou a respektem, aby pak místní plavčíci neměli zbytečně plné ruce práce 😊.

Úplně zde zapomeňte na platby kartou. Kapverdy mají vlastní měnu (Kapverdské Escudo), je však možné platit také Eurem. Bohužel Vám ve většině případů i na eura vrátí jejich Escuda a ty následně nemůžete ze země vyvážet. Je tedy dobré platit menšími bankovkami a nejlépe všechna Escuda utratit. 🙂

Výlety můžete absolvovat klasicky s cestovní kanceláří, anebo s trochou dobrodružství po vlastní ose. Osobně jsem zastánce varianty č.2,  protože tak nejen značně ušetříte, ale hlavně mám ráda, když si dělám věci po svém. Míst, které stojí za navštívení je spousta, vyjmenuji ale jen ty nejhlavnější. Mezi ně patří například:

Přístav Sal Rei – třetí největší město Kapverd. Nachází se zde jediná střední škola a také známý fotbalový club Académica. Za zmínku a fotku jistě stojí i vrak lodi u pláže.

Santa Maria –  krásné letovisko ostrova Sal.

Route 66 – během mžiku nevíte, zda jste ještě na Kapverdských ostrovech nebo někde v daleké Nevadě.

Pláž Santa Mónica – místními nazývaná Curranlinho a jistě jedna z nejkrásnějších pláží na celém ostrově.

Varandinha – pláž, ze které Vám doslova spadne brada. Pláž tu spolu se skalami vytvářejí neskutečnou scenérii.

a mnoho dalších.

Boa Vista, aneb není dovolená jako dovolená

Teď ale zpět k hlavnímu důvodu, proč tento článek píšu. A tím jsou místní obyvatelé. Na Kapverdách je všeobecně velká chudoba, na Boa doslova extrémní. Jak jsem již výše zmiňovala, ostrov není tolik turistický a díky okolnímu klimatu, se zde nedaří ani pěstování plodin. Většina potravin se musí na ostrov dovážet a od toho se samozřejmě odvíjí jejich nedostatek pro místní. Zdravotnictví těžce zaostává. Ve školách a školkách je tolik dětí, že je nestačíte ani spočítat.

Když jsem se tohle všechno dozvěděla, neváhala jsem ani vteřinu a hned začala aktivně zjišťovat, jak můžu i já pomoci. Spojila jsem se s úžasnou Péťou (IG: love_boa_vista), která na Boa žije a pomáhá zde už několik let. Než Péťa začala pomáhat v místní školce, dostávaly děti od rodičů např. pouze jogurt a musely si s ním vystačit po celý den. V současné době Péťa díky pomoci lidí zajišťuje jídlo do školky a situace se alespoň v tomto ohledu zlepšila.  Ale to je jedna z mála věcí, které dělá. Víc se dozvíte na jejím Instagramu.

No a já jsem díky ní zjistila, co je v aktuálním období nejvíce zapotřebí a čeho je nedostatek. Doslova naběhla do ochodu a nakupila nejen příkrmy pro děti, ale i hygienické pomůcky typu – pleny, vlhčené ubrousky, léky, a protože bylo těsně před Vánoci, i nějaké dárky pro radost. Místní obyvatelé jsou stejně, jako my křesťané, slaví tedy Vánoce ve stejnou dobu, jen v jiném stylu a pochopitelně daleko skromněji. Postupně jsem si začala uvědomovat, že na dovolenou s sebou nepotřebuju skoro žádné věci a kufr naopak zaplnila potřebnostmi pro místní. Následný pocit k nezaplacení. To jsem, ale stále nevěděla, co mě opravdu čeká.

Návštěva Bofarreiry, aneb už navždy v srdci

Nikdy nezapomenu na ten pocit, když jsme do Boffarreiry přijeli. Seděli jsme na korbě auta a během jediné chvíle se k nám seběhly děti z celé vesnice. Všech věkových kategorií, od těch nejmenších po ty největší. Kromě toho, že jsme jim rozdali přivezené „dárky“ jsme jim dali asi to nejdůležitější. A to byla pozornost a láska. Děti by nás dokázali objímat podle mě celé hodiny. Tušila jsem, že to bude velmi silný zážitek, ale upřímně jsem nečekala, že mě zasáhne až tolik. Na vlastní oči vidíte podmínky, ve kterých místní žijí. My se byli podívat i uvnitř jejich obydlí, a právě v ten moment jsem si uvědomila, že i přes obrovskou náročnost života zde, dokáží být tito lidé šťastní.

A ten upřímný vděk v jejich v očích se nedá popsat slovy. Zadržovala jsem slzy a naprosto jasně cítila, že je to jedna z nejhezčích věcí, které jsem doposud v životě prožila. Kdo to nezažije, nepochopí. Najednou si uvědomíte, že věci, které jsou pro nás samozřejmostí, jsou pro jiné skoro nereálné.

Další moment dojetí nastal, když nás místní babička pozvala k sobě domů na kávu a sušenky. Sušenky sice nebyly nic moc, ale ze slušnosti jsme museli alespoň dvě sníst (znáte babičky 😊)… Chci tím hlavně říct, že je neuvěřitelné, jak člověk, který toho má sám málo, by se pro druhé rozdal. Tuhle chvíli už budu mít navždy ve svém srdci.

Bofarreiru jsem navštívila potom ještě jednou a opět to byl jeden z nejhezčích zážitků. Běhaly jsme s dětmi po celé vesnici a hrály s nimi až do nočních hodin hru podobnou naší schovce. Děti byly mimo jiné unešené z našich dlouhých jemných vlasů, protože na to u nich nejsou zvyklé. Hrálo se tedy i na kadeřnický salon a já se pak trošku bála, že už vlasy nikdy nerozčešu. Ale v tu chvíli mi to bylo pochopitelně jedno, hlavně že byly dětičky šťastné. Při odjezdu jsem plánovala se ještě jednou vrátit. Bohužel tomu chtěl osud jinak a pár dní před návratem jsem dostala vysoké teploty a tak z výletu sešlo. Dodnes mě to mrzí, ale občas se dějí věci, které neovlivníme.

Kromě Bofarreiry jsme navštívili i místní školku. Opět se musím přiznat, že jsem jen stěží zadržovala slzy. Když jsme vešly dovnitř, všechny děti vzorně seděly u stolečků nebo na lavicích a radostí se hlasitě smály a halekaly. Společně jsme si hráli, malovali a dělali všemožný kraviny. Tohle jsou chvíle, pro které má smysl žít. Bylo to pro mě tak silné, že se mi o dětech zdálo ještě pár měsíců po návratu domů. Za tuto zkušenost jsem nesmírně ráda. Pomohla jsem tím nejen druhým, ale zároveň změnila i určitý pohled na svět uvnitř mě.

Kdyby tento příběh inspiroval byť jednoho člověka, budu šťastná…  Protože i ten jeden člověk může vykouzlit úsměv na tváři někomu dalšímu. Přitom stačí tak málo. Chápu, že ne každý má možnost pomoci aktivně, ale stačí, když si do kufru přibalíte pár věcí, které u nás pořídíme za pár korun, nebo třeba přispějete byť i nepatrnou částku na transparentní účet, který najdete na IG love_boa_vista. Tady opravdu pomáhá každá koruna.

Za každou pomoc Vám ze srdce děkuji.

♥