Jako milovník glampingu pravidelně sleduju nové počiny na Amazing Places a vybírám, za co bych mohla tentokrát vyhodit nekřesťanské peníze. Protože jsem z Plzeňska, bylo příjemným překvapením, když se v nabídce luxusního kempování objevil Glamping Brdy. No a protože vedle glampingu taky ráda řídím, naplánovala jsem si další víkend plný přejíždění mezi nejrůznějšími kraji a zastávkami.
Start: Lomy Amerika
První zastávka byl lom Amerika. Ráno nebo dopoledne je ideální, protože tu ještě není tolik návštěvníků a koupat se v lomech stejně nesmí, takže turista o nic nepřichází. Komplex sestává hned ze tří lomů, což se málo ví. Velká Amerika, Malá Amerika, Mexiko. Každý je něčím ojedinělý, ale Lom Velká Amerika je samozřejmě ten nejznámější z nich. 750 metrů dlouhý a 80 metrů hluboký lom hraje tyrkysovými a smaragdovými barvami a na chvíli vám dá pocit, že ani nejste v Čechách. Proto ho vyhledávají i scénáristé a natáčí se tu poměrně dost filmů. Vedle scénáristů je to oblíbená destinace potápěčů z řad profesionálů i amatérů. To jsou jediní lidé, kteří kdy zakusili koupání v lomu. Mimochodem, nesmíte v okolí ani kempovat, takže je to spíše cíl krásné procházky než destinace pro delší pobyt. K lomu se dostanete klikatými úzkými cestičkami a většinu cesty absolvujete po jeho okrajích, aniž byste se dostali na úroveň hladiny. Tam je už totiž vstup také zakázaný. Jediná oficiální cesta vedoucí k lomu je tunel pro pěší i auta a ten je veřejnosti uzavřený. Na jednu stranu je to škoda, ale na druhou se nedivím, protože, kam člověk může, tam po sobě nechá nesmazatelnou stopu.
Procházkou můžete strávit hodinu, ale i více, když se budete mezi lomy potulovat okolní přírodou. Cesty nemůžete minout, jsou intenzivně prošlapané a čas od času proložené ukazatelem. Když jsme se vraceli dopoledne k autu, míjeli jsme nově přijíždějící návštěvníky, kteří měli v okruhu tak dvou kilometrů od lomu co dělat, aby zaparkovali. Jakmile tedy opustíte lesíky kolem komplexu, uvidíte na silnicích kolem okolních luk dlouhou řadu stojících aut. Pro nás to byl problém akorát ve chvíli, kdy jsme se snažili vycouvat z parkovacího místa a centimetr před autem i za ním jsme už měli cizí auta. Do toho se čas od času snaží skrze toto neoficiální parkoviště prodrat traktor, a to je potom o zábavu postaráno.
Karlštejn
Nedaleko Ameriky se nachází Karlštejn. Ve vesnici pod hradem je hlídané placené parkoviště, kde je možné nechat auto. Nebo si můžete vyjet až k hradu, ale to by byla škoda, protože samotná procházka se stoupáním k hradu je příjemná a díky řemeslným stánkům má takový osvěžující středověký nádech. I tady jsou mraky turistů, takže než se člověk proplete mezi stánky a lidmi a vydere na kopec k hradu, nemusí už ani na žádnou z prohlídek a má dost. Já jsem na prohlídkách byla několikrát v životě v rámci školních výletů, takže v dospělosti už to nevyhledávám, ale Karlštejn je unikát svého druhu a prohlídku určitě doporučuju.
Koněpruské jeskyně: Zpátky do minulosti
Naší poslední zastávkou byly Koněpruské jeskyně. Dříve než sem vyrazíte, doporučuju se podívat na webové stránky a ujistit se, že jsou jeskyně přístupné. Bývají otevřené od března do října a v určitých časech ještě v listopadu. Nemůžete si je projít sami, prohlídka je možná v rámci prohlídkových tras s průvodcem. Vstupenky si ideálně zakoupit online, jako jsme to udělali my, protože na místě není jistota, že v daný čas se vejdete do kapacitně omezené skupiny lidí. Cena pro dospělého je něco málo přes dvě stovky. Děti potom stojí kolem sto koruny. Prohlídky jsou možné tuším mezi osmou a pátou hodinou odpoledne. Vstupenky jsem zakoupila přes stránky Správy jeskyní České republiky. Tam máte navíc přehled všech veřejnosti přístupných jeskyň, takže z Koněprus můžete vyrazit navštívit i další komplexy v Čechách.
Koněprusy jsou unikátem svého druhu. Člověk se tu opravdu cítí jako v jiném světě – chladno, vlhko, a kolem vás jen nekonečné vrstvy vápence, které pamatují miliony let. Jeskyně jsou dlouhé přes dva kilometry, ale pro veřejnost je přístupná zhruba polovina. I tak je to procházka, na kterou nezapomenete.
Koněpruské jeskyně jsou známé především díky své nádherné krápníkové výzdobě. Jestli máte rádi příběhy z historie, tady si přijdete na své. V jedné z jeskynních prostor totiž byla objevena stará padělatelská dílna z 15. století, kde se vyráběly falešné pražské groše. Každopádně se teple oblečte, protože teplota v jeskyních se pohybuje kolem 10 stupňů. Mojí oblíbenou částí prohlídky je chvíle, kdy vám dá průvodce možnost okusit tmu, která tu panuje. Jestli máte děti, vezměte je s sebou. Bude to zážitek pro celou rodinu. V krápnících lze rozeznávat nejrůznější tvary a některé nesou název toho, co připomínají. U jeskyní je také možnost zakoupení suvenýrů a občerstvení, hlady ani žízní tedy strádat nebudete. Pokud máte navrch rádi přírodní zajímavosti, doporučuji po prohlídce jeskyní navštívit i blízkou rozhlednu na vrchu Zlatý kůň, odkud je nádherný výhled na okolní krajinu.
Glamping
Do Brd je to z Berounska necelou hodinku autem. Brdy jsou vyhlášené pro své nádherné lesy. Do roku 2016 byly brdské lesy veřejnosti zapovězeny, protože se tu cvičila armáda, ale teď sem s opatrností může i veřejnost.
Glamping v Brdech sestává ze tří stanů, které jsou známé z fotek např. z jižního a severního pólu. Jde o masivní velký stan, který tvoří železná konstrukce a průhledná kopule. Tedy samozřejmě je průhledná pouze tam, kde je to žádoucí, protože stan má také kuchyni a vlastní koupelnu.
Po příjezdu na místo, kde se měl glamping nacházet, mě zarazilo, že jsme zastavili před rodinným domem. Nejistě jsem zazvonila na zvonek a až když mi přišla otevřít mladá paní, ujistila mě, že jsem opravdu na správné adrese. Nejdříve jsem byla skeptická a přetrvávala obava, že jsem si za několik tisíc korun na noc zaplatila přespání u někoho na zahradě, ale naštěstí se brzy všechny domněnky rozprášily.
Tři stany se nachází na pomezí rozlehlé zahrady a louky. Jednotlivé stany od sebe dělí hustý porost a ten dostatečně zajistil pocit, že jsme široko daleko sami. Od samotného rodinného domu je to také kus cesty a o soukromí není nouze. Ve chvíli, kdy nás paní domácí uvedla do prostor našeho stanu, už jsme o ní nevěděli.
Prostor kolem stanu tvoří rozsáhlá dřevěná terasa s občasnými ostrůvky z kamení. Je to taková luxusní zahrada. U našeho stanu byl hřejivý sud, opět celý ze dřeva a příjemně zasazený do designu terasy. Byla tu malá sauna, která se vyhřívala rychle po stisknutí tlačítka. K dispozici jsme měli krásnou venkovní kuchyňku se vším, co je potřeba ke grilování. Gril tu je samozřejmě také, k němu posezení a navíc příjemná lehátka, když se chcete natáhnout. Všechno co potřebujete je na místě.
Po třech schůdcích vystoupáte do samotného stanu. Ten je dech beroucí. Dvě křesílka jsou uložená v průhledné části kupole tak, abyste viděli na louku před sebou. Dominantou prostoru je velká dřevěná postel. Za rohem v jakémsi odděleném prostoru je plně vybavená kuchyně, která jakoby byla vystřižená z Ikea katalogu. Na druhé straně se dveřmi dostanete do útulné koupelny, která disponuje veškerým vybavením jako běžná koupelna, kterou máte doma. To je to, co na glampingu miluju. Je tu všechno.
Stan je plně klimatizovaný. Na nás možná až moc, takže jsme si “přitápěli” otevřenými dveřmi na verandu. Můžou sem i zvířata. Já jsem si odsud odvezla neuvěřitelný pocit odpočinku. Potom, co jsme se večer naložili do vyhřívaného sudu, poseděli v sauně a vypili dvě lahve sektu, jsem si lehla do dřevěného lehátka a nechala se skrápět letním deštíkem, který nás v noci přepadl. Nikdy jsem necítila takový relax, jako v tu chvíli, a to budu mít s tímhle místem spojené ještě dlouho.
Brdy jsou plné turistických tras, takže i my druhý den ráno ihned po snídani vyrazili protáhnout nohy. Vybrali jsme si vybrali jeden z nejvyšších vrcholů – Studený vrch (660 m n.m.). Pokud nemáte vlastní auto, dostanete se sem poměrně snadno hromadnou dopravou.
Kousek od vrcholu Studeného vrchu stojí rozhledna, která vypadá jako středověká věž. Odtud máte opravdu nádherný výhled do širokého okolí – můžete vidět až na Šumavu, a když máte štěstí na počasí, tak i Alpy. Věřte mi, že výhled z této rozhledny je jeden z těch zážitků, který vám v hlavě zůstane ještě hodně dlouho.
Pokud se rozhodnete udělat si okružní trasu, doporučuji projít přes bývalou vojenskou základnu na Jordánu, kde je stále cítit jakási „vůně“ minulosti. A pozor, protože když říkám „vůně“, mám na mysli ten specifický mix starého železa a opuštěných betonových bunkrů. Pokud vám tento typ „turistiky“ sedí, budete nadšeni.