Jsou jen dva typy školení, ta na která musíte, a ta na která chcete. Osobně je mám ráda moc, jsou pro mě příjemným zpestřením pracovní rutiny. Navíc se i v mém oboru technologie vyvíjejí rychleji, než stíháme za běžného provozu nasát a co si budeme, praktické zažití leze do hlavy nějak lépe. Spojení příjemného s užitečným. Byť jsem nabídku účastnit se dostala jen pár dnů před samotným uskutečněním, rozmýšlení trvalo přesně jeden telefonát – to jestli mi rodinka pohlídá Ebynu. Návštěva Brixenu totiž rozhodně spadá do kolonky – chcete.
Poměrně industriální město obklopené 3 tisícovými Alpami, malebnou horskou krajinou a bohatou historií. Je nejstarším městem Italského Tyrolska a třetí největší provincie Bolzano. Pro Čechy známé především nuceným vyhnanstvím spisovatele Karla Havlíčka Borovského. To je asi vše, co jsem o městu před odjezdem věděla. Těšení bylo ale veliké a očekávání ještě větší. Adventní Itálie mi láká už delší dobu. Ta horská zejména. Balení bylo pravda, trošku nahodilé, neb byl aktuálně končící podzim v Čechách příjemný, ale Alpy se tvářily nevyzpytatelně. Jen pár dnů před odjezdem hlásil Brenner kalamitu a Brixen bohatou sněhovou nadílku. Trošku s úsměvem jsem s nachystaným kabátem a kozačkami zahájila předčasnou zimní sezónu a tiše doufala, že nebudu následující tři dny zvoleného výběru litovat.
Směr Bolzano
Vyrazili jsme v pondělí ráno auty, klasicky přes Německo. Cesta 5 a půl hodinky, jen se zastávkou na Rozvadově a druhou na oběd a kávu u dálnice A93 v Burger Kingu. Hromadně jsme si objednali doporučovaný file burger s místním bramborovým salátem a pozvolna tak zahájili cheat days. 😂 Po celou dobu naprosto vymetená obloha a viditelnost až do dalekých vrcholků. Teploměr atakoval 10 St. ve stínu, spíš na mikču než kabát. Se stoupáním šla ale nepřekvapivě teplota rapidně dolů. V Brennerském průsmyku jsme už v duchu děkovali za zimáky, silnici pokrývala místy ledovka a rozbředlý sníh. Bressanone nás přivítalo jedním stupněm nad nulou a tak jiskrným vzduchem, že se mi na první dobrou vlily zimou slzy do očí. Ubytování jsme měli zajištěné firmou pořádající školení ve **** hvězdičkovém hotelu Krone. Já navrch vyhrála jednolůžkový pokoj s balkonem a výhledem do historické části města.
Do společné večeře zbývaly bezmála tři hodiny času. Část se ihned po ubytování přesunula do hotelového wellnessu. Samozřejmostí byl vstup v „ceně“ a čítal prostornou finskou saunu, parní saunu, ochlazovací bazének, Kneippův chodník, klasický bazén a odpočívárnu s překrásným výhledem. Za příplatek terapie a masáže. Jakože hodně velká paráda. Nakouknout jsem pro představu musela, ale město mě táhlo víc. Jen rychle vybalit a už jsme se stejně zvídavými kolegy vyrazili vstříc adventnímu městu. Hotel se nachází jen pár metrů od centra, ale v jeho klidné části. Atmosféra blížících se Vánoc nás okamžitě pohltila. Úzké, vydlážděné uličky a romantická podloubí aka Český Krumlov. 😍 Vše vkusně ozdobené stromky, chvojím a samozřejmě světýlky. Italská pohádka. Krámky doslova vybízely k nákupu vánočních dárků a jediné co nám scházelo, byl svařák na zahřátí zkřehlých rukou. Procházkou na náměstí, kde už probíhaly přípravy na adventní trhy. Vyřezávaný dřevěný betlém s figurkami v životní velikosti, obří adventní věnec, stánky se jmelím. Oficiálně otevřeny měly bohužel být až dva dny po našem odjezdu.. svařák se tedy nekoná. Došli jsme až k Dómu (Brixner Dom), který náměstí jednoznačně vévodí. Je tvořen 70 druhy mramoru a mše v něm musí být úchvatná. Ta vánoční zejména. O Brixennu se mimo jiné mluví, jako o městu chrámů. Má jich celkem 12. Na dvaceti tisícové město to není myslím málo.
Po stopách Karla Havlíčka Borovského
Součástí programu byla poznávací procházka s výkladem – Po stopách K. H. Borovského, ta měla začít u našeho hotelu v šest večer. Na té chybět nesmíme. 😂 Pomalu jsme se vrátili k hotelu a už v kompletní sestavě vyrazili s naším průvodcem, panem školitelem vstříc historii.
Původní název Brixina (Osada na výšině) byl poprvé použit již v době, kdy se zde nacházela osada římských legionářů. Město je takovým malým evropským rájem, neb prý nabízí 360 slunných dnů ročně. Místní klima, které ovlivňuje Pádská nížina, způsobuje, že se tu neskutečně daří vinné révě. Pro mě poměrně záhada, vzhledem k nedalekým Alpám. Vinice a jablečné sady město doslova obklopují. Historicky bylo město sídlem církevního knížectví a v době, kdy zde Havlíček ve vyhnanství žil, tvořili velkou část stálého obyvatelstva mniši. Procházíme městem a snad ke každému domku se váže nějaký příběh. Zastavujeme se u hotelu U Slona. Chobotnatce má i v erbu. Ne náhodou. V 16 století totiž daroval Portugalský král Jan III. rakouskému arcivévodovi Maxmiliánovi indického slona Solimána, který připlul z Janova na lodi a z něj pak zvířátko vedli přes Alpy až do Vídně. Jenže nebohý sloník v Brixenu onemocněl a dva týdny se kurýroval v hostinci Na Vysokém poli. Ten se pak na jeho počest přejmenoval právě na hotel U Slona. Zajímavostí je, že malba slona má lidské oči a vy tak máte pocit, že Vás doslova sleduje. 😊 Zde mimochodem Havlíček opakovaně pobýval. Další zastávkou je dům č.3, do kterého si spisovatel chodil pro výživné. Poslední naší zastávkou je dům, kde pak trvale žil a to domek Kellerhausl. Aktuálně je v soukromém vlastnictví. Kroky návštěvníků sem ale míří pořád a majitelé již vzdali jejich zamezování, a vy tak můžete dojít až přímo k němu. Fasádu domku zdobí památeční tabule s Havlíčkovou freskou. Tichá vzpomínka na nezapomenutelného. Pro zvědavce podobného ražení doporučuji zajít do infocentra, kde vám dají mapku s vyznačenou trasou. Mají ji i v češtině. 😊 Na zpáteční cestě k hotelu došlo i na vytoužené zahřátí. Sklenka místního červeného vína přišla vhod. Řádně kořeněné, škoda si objednávat svařák. Dvě a půl hodiny venku a 12 tisíc kroků hovořily za vše.
První večeři jsme měli přímo v hotelu. V gastronomii je italsko-rakouský vliv znát asi nejvíc. Snoubí, jak typicky těžší rakouská jídla typu ochucený knédl (kupříkladu se špenátem), pancettu, špecle, štrůdl, ale i italské těstoviny, ryby a pizzu. Nás čekalo ochutnávkové X chodové menu a tamní bílé a červené víno. Spoustu vína. 😊 Rozum zvítězil nad zábavou a chvíli po jedenácté se přesouvám do hajan. Bo zítra je také den.
Vstříc poznání
Vyspinkáno do růžova a už se nemůžu dočkat snídaně. Opakovala bych se, ale můj vztah ke snídaním je víc než kladný. 😊 Kvalita výběru nezklamala a nemá ani smysl vypisovat, co všechno hotel nabízel, ale nechybělo nic. Slané, sladké, italské cappucino. S plným bříškem vstříc poznávání sprchových novinek. Musím uznat, že komplexně jsem lepší školení nezažila. Krásný, moderní showroom. Na přivítanou sklenka vínka a espresso s pralinkou. Teoretické části po obědě sekundovala ta praktická ve výrobě, a i zde se projevil punc luxusu v podobě nejmodernějších technologií. Řádně nachytřelí se auty přesouváme do blízkého augustiánského opactví Novacella.
Abbazia di Novacella
….kde nás přivítá klášterní průvodce a my se můžeme podívat do historických interiérů kláštera i přilehlých budov. Hlavní budova – kostel, spadá architekturou do pozdního baroka a doslova hraje všemi barvami. Další, pro mne překvapivé zjištění, že není každé baroko nutně jen temné. Za zmínku rozhodně stojí klášterní knihovna, kde naleznete desetitisíce svazků. Ty nejhodnotnější jsou uzavřené v prosklených vitrínách. V celé knihovně je přísně hlídaná teplota i vlhkost vzduchu a knihy jsou tak bezpečně „zakonzervovány“ proti neúprosnému zoubku času. Opactví připadají také rozlehlé vinice. Víno si mniši vyrábí sami. Třešinkou na pomyslném dortu a závěrečnou tečkou naší návštěvy byla řízená degustace místních vín. Zakoupit si jej můžete samo i domů. 😊
S příchodem tmy se opactví rozzářilo. Paradoxně to jeho tajemnou atmosféru ještě víc prohloubilo a energie dob dávno minulých je témě hmatatelná. Bohužel není času nazbyt a my se přesouváme na hotel upravit se a na druhou, rozlučkovou večeři.
Pro tentokrát jsme zavítali do pizzerie Restaurant Pizzeria Kutscherhof. Část zvolila typicky tyrolské pokrmy, já sáhla po klasice (velké překvapení) pizze. A jestli můžu doporučit, objednejte si Tiramisu. Nejlepší ever a to jsem jich už ochutnala nespočet. 😊
Bez sýru neodjedu
Středeční snídaně chutnala snad ještě lépe, bleskurychle pobalit, v tom jsem už trénovaná. Můj život posledních měsíců probíhá takříkajíc v kufru. Ale neměnila bych. Závěrem nutno dovézt něco na památku. Klasické magnetky nahradil pravý Grana Padano. Sice není na věky, ale každé jídlo s ním chutná, tak nějak svátečněji.
Plose
Pro milovníky zimních sportů nabízí lokalita Brixen skvělé vyžití ve středisku Plose. Více než 10 km modrých, 20 km červených a 10 km černých sjezdovek. Dále pak Funpark Snow Island Park, dvou kilometrová osvětlená sáňkařská dráha, dětské centrum Bambino Club. V neposlední řadě desítky kilometrů upravených běžeckých tras a nekonečné výhledy na Dolomity. Každý si najde to své.
BTW první článek psaný v druhém doma, aneb love is the answer.
❤️
