Kdo je ženatý, jistě absolvoval loučení se svobodou. Někomu se to podařilo méně a někomu zase o to víc. Za sebe musím říci, že ta moje rozlučka byla boží. Ono je to totiž o dvou zásadních věcech.

• O lidech, s kterými se loučíme.
• O místě, kde se loučíme.

Lidi byli přímo boží. Spojili jsme partu mých přátel ze střední školy (partu zvanou Liga mistrů, se kterou jezdíme všude možně) a kolegy z práce. A destinace? Vyrazili jsme na Slovensko – konkrétně na Slnečné jazera u obce Senec.

Vyrážíme vlakem

Všichni jsme se domluvili na hromadný odjezd vlakem. A protože nás bylo 18, stálo to za to už od první minuty. 😀 Moře smíchu nás provázelo prakticky celou cestu.

Po asi deseti minutách jízdy celá souprava „cukla“ a bylo jasné, že něco není dobře. A také že nebylo. Vlak měl poruchu, do Prahy se pokračovalo rychlostí maximálně 70 km/h a navazující spoje nám bezpochyby ujely. Piva bylo ovšem dost.

Rezervace ubytování s předstihem?

Když cestujete, obvykle si zamlouváte ubytování předem. My jsme spoléhali na jednoho z kamarádů, který měl za úkol ubytování zajistit. A ejhle, žádné ubytování zajištěno není. 18 lidí nemá kde přespat.

Asi po 250 neúspěšných hovorech se nám podařilo sehnat dostatek prostoru v místě jménem PENZION ZA KAČKU. Již sám název znamenal, že to nebude úplně 4 hvězda. I přesto, že nejsme žádné bábovky, musím vám říct, že to bylo teda něco. Bydlet hůř už asi nešlo. 😀

ROZLUČKÁÁÁÁ

Po luxusní cestě dlouhé 9 hodin a hoooodně pivech jsme byli v cíli a vyrazili jsme na večerní obhlídku okolí. Popravdě – předčilo to naše očekávání. Velmi rušné, promyšlené a hned několik barů a diskoték. To znamenalo jediné – šlo se „do plných“ a už od první chvíle jsme o sobě dali řádně vědět. Vždyť je to přeci rozlučka!

Druhý den jsme vyrazili k vodě, proběhla opalovačka a trocha sportu, jako fotbálek nebo beachvolejbal. Bál jsem se, co bude následovat. Určitě mi to budou chtít nějak osolit. A taky že jo.

Úkoly

17 kamarádů vymyslelo spoustu úkolů, které jsem musel průběžně plnit. Téměř všechny byly dost peprné, to zase jo. Musel jsem mazat záda místním slečnám, šplhat na vodní stěnu s 2 promile a korunováno to bylo tím, že jsem si musel domluvit rande se starší dámou. 🙂 Vše se prokládalo vším možným, co teče. Hlavně, že je v tom dost lihu.

Lobster, Vasil a svědek Honza

Na odpoledne byla domluvena večeře v nádherné restauraci na lodi jménem Lobster. Šli jsme se tedy vyparádit. Když píši vyparádit, myslím tím opravdu vyparádit – se vším všudy. Dostal jsem dámské šaty a paruku. Modelka hadr.

V překrásném převleku jsem musel zůstat až do doby, než půjdeme spát. Díky kluci!

Srandy bylo dost, ale i ta na chvíli přešla. Na jedné z diskoték mě začal balit Ukrajinec Vasil. Velmi neodbytný Vasil. Nešlo mu moc dobře vysvětlit, že jsem kluk a to celé je jen sranda. Celý konsternovaný jsem šel k baru, kde si vedle mě stoupl takový nevýrazný a tichý klučina a říká: “No, já se doma taky takto převlíkám, je to super, co?“

To jsem šel do kolen.

Jedeme zpět

Cesta zpátky byla spíše o tom, že všichni polomrtví spali a netěšili se na následující první pracovní den. A já? Já jsem odjížděl plný nadšení, jak skvělé lidi mám kolem sebe. Jak svědek Jan Lédl vše skvěle zařídil a vymyslel. Kolik srandy a zážitků se nám podařilo. A že k manželství je základem mít i opravdové přátele.