Krásná i tajemná země plná hor, hlubokých kaňonů, dechberoucí nedotčené přírody, skvostných vodopádů a křišťálově čistých jezer. Postupně se rozvíjející destinace, která se po malinkých krůčcích uzdravuje ze své bolavé historie, zvedá se den za dnem z chudoby a touží se připojit mezi státy evropské unie. I přes všechnu snahu je mnoha smrtelníky stále vnímána jako kontroverzní, oddělená a nebezpečná. Proč tomu tak je? Jaká je ve skutečnosti? Jak je to s bezpečností? A kde jsem se tam vlastně vzala?
Konference
Pokud máte přečtený můj předchozí článek o Bali, možná jste zaregistrovali, že jsem před odletem tehdy skončila v práci. Jela si sem vyčistit hlavu a nechat volný průchod nejen emocím ale také myšlenkám, které mě zavedou zase trochu blíž k sobě. Musím uznat, že očistný rituál purifikace v chrámu Pura Tirta Empul vzal za své a mimo jiné odnesl i smůlu v pracovní oblasti. Po návratu se mi totiž naskytla ta nejkrásnější pracovní příležitost, jakou jsem kdy měla. Moc milé místo v cestovní kanceláři.
Pro milovnici historie, hojného poznávání tohoto barevného světa a rozmanitých kultur, je to skutečně splněný sen. Možná za tím vidíte jen sezení u počítače, ale opak je pravdou. Když v cestovním ruchu pracujete, je zaručeno, že budete také hodně cestovat. Propojit mou největší životní vášeň s obživou je od té doby čirá radost.
Do Albánie jsem se tedy dostala v rámci pracovní konference. Naše firemní cesty jsou často kombinací školení, exkurzí v hotelích z nabídky, společných večeří, večírků, výletů, probírání novinek a skvělého času stráveného společně s kolegy, kteří jsou na stejné vlně. Všechno je vždycky tak perfektně zorganizované a připravené, že mi zůstává rozum stát. Pokaždé se znovu přesvědčím, že pracuji ve firmě, která ví, co dělá. A tak je radost být toho součástí.
Ahoj Albánie! / Përschëndetje Shqiperi!
– čti peršendetje ščiperi –
Záměrně jsem použila tak jednoduché slovní spojení, abyste hned na úvod pocítili odlišnost Albánie. Jen místní řeč je tak zvaným jazykovým izolátem. Nedá se k ničemu přirovnat, ani ničím nahradit. A vám jistě došlo, že tak jak jí nazýváme napříč světem, se ale pro místňáky nejmenuje. Oficiálně po albánsku Republika e Shqipërisë je součástí balkánského poloostrova. Kdo o ní nikdy neslyšel, sousedí s Černou Horou, Severní Makedonií, Kosovem a Řeckem. Omývá ji Jaderské a Jónské moře. Vybrat si z nich můžete právě ve dvou nejoblíbenějších přímořských oblastech. Kolem města Düress si poležíte na písčitých plážích, které omývá moře Jaderské a na jihu u města Vlorë zase pochillujete na plážích oblázkových, jež omývá moře Jónské. Průzračně čistá voda kterou ještě turisté nestačili zaneřádit přímo vyzývá ke smočení. Často koupání doprovází výhled na dechberoucí kopce a na obzoru všudypřítomné hory.
Většina hotelů je nově postavených, moderně vybavených a nabízejí zde skvělé služby. Byla jsem ubytována v obou oblastech a za sebe bych si pro klidnější dovolenou vybrala určitě Vlorë. Z Prahy sem doletíte za necelé dvě hodiny. Aktuálně se létá na letiště v hlavním městě Tirana, ale od příštího jara bude v provozu i letiště ve městě Vlorë. Z turistického hlediska je vidět, že se Albánie probouzí k životu. Po všem co jí za dlouhé roky potkalo to ale může chvíli trvat. Buďte proto k místní kultuře ohleduplní a nechte ji, ať si sama určí svůj směr.
Kanun Leka Dukagjina
Pojďme se podívat na jeden z hlavních důvodů, proč je nejen pro nás Albánie tak kontroverzní. Od 15.století zde totiž stále platí kodex zákonů a pravidel tzv. Kanun Leka Dukagjina. Jak z názvu vyplývá, nejspíš jej sepsal Lekë Dukagjini, tehdejší Albánský šlechtic. I když se o pravdivosti vzniku vedou neustálé spory. Zkuste zapátrat po vlastní ose, já budu pro zatím předpokládat, že to byla jeho práce. Vytvořil tak určitý kodex zákonů vyplývajících z tamních dlouhodobých zvyklostí, ze kterých se později stal dá se říci až návod na život.
Kanun je tedy ve zkratce oficiální soubor pravidel, ve kterém najdete třeba jasné postupy, jak nakládat s majetkem, dědictvím, doporučené postupy při práci v zemědělství a také jak se chovat k hostům. To by zase tak kontroverzní nebylo, že ne? To ale není všechno.
Muž je pánem domu
Jak možná víte, Albánie byla původně muslimskou zemí a stále jí je. V dobách komunismu si dala “nucenou pauzu” když byla prohlášena za ateistickou. Víra zde byla po 45 let přísně zakázána. Proto příliš projevů ani dnes na ulici neuvidíte. Avšak země je silně postavena na patriarchálních základech. Tedy podle zmíněného Kanunu. Majetek rodu se vždy dědí pouze po mužské linii. Muž je pánem domu a rodiny. Ženy jsou brány jako mužův majetek a je s nimi tak také zacházeno. I v dnešní době nikam nechodí bez svého manžela. Ženy ani nic nedědí, pouze muži.
Brunéša
Co když ale žádný mužský potomek v rodině není? Pak podle kanunu jedna z dcer přebírá tuto roli jako tzv. Brunéša. Panna s přísahou. Žena skládá přísahu být doživotně pannou a převzít roli patriarchy. Brunéša se pak oficiálně stává mužem. Od té chvíle jí i ostatní vesničané musí tak vnímat. Nosí tedy pánské šaty, přátelí se výhradně s muži a stejně tak jako oni má možnost (na rozdíl od žen) cestovat a „užívat si svobodu”.
V případě že ale poruší slib panenství, čeká ji trest smrti.
Nebojte se, tohle už se prý neděje. Komunismus tradice již skoro vymýtil. Kanun je uznávaný a fungují podle něj “jen” v těch nejzapadlejších horských vesničkách, kam se ani turista nedostane. Nebo tak funguje i celý sever? Názory Albánců se rozcházejí. Na jihu se však již více přiklání západnímu smýšlení a místní ženy stojí hlavně o rovnost mezi partnery než dodržování starých tradic.
Krevní msta
Pro nás “vtipné historky” k neuvěření, pro Albánce symbol vlastní cti. Osobní a rodinná čest je totiž to nejcennější co mají. Důležitou součástí kontroverzního Kánunu je tedy tzv. právo Krevní msty. Jak funguje v praxi? Pokud vám někdo zavraždí člena rodiny, máte právo jej zavraždit též. Ale pozor! Poté má zase ta rodina původního vraha právo zavraždit vás. Vás pomstí syn, vrahova rodina zabije syna. A tak dále. Je to takový nekonečný koloběh. Často msta trvala právě tak dlouho, dokud se v těch dvou zmíněných rodinách nevyvraždili všichni muži. A proč? Nejde jen o čest. Albánci věří, že dokud duše není řádně pomstěna, nedosáhne klidu na onom světě.
Krevní msta se na ženy nevztahovala. Ne proto, že by někdo chtěl něžné pohlaví ušetřit, ale hlavně z toho důvodu, že jí žena vlastně nebyla ani hodna.
Když se například žena vdávala, dostala od svých rodičů jako součást věna kulku. Pokud manžela podvedla nebo udělala v manželství více než 2 chyby, měl právo jí zabít. Ovšem když ji zabil, měla rodina manželky zase právo se pomstít a zabít jeho. Navíc když ji zabil neprávem, měla rodina manželky právo ji nejen pomstít, ale k tomu zabít jednoho člena jeho rodiny navíc jako bonus.
To ale není všechno. Kánun do detailu popisuje, jak se máte chovat ke svým hostům. A jedním z důležitých pravidel je, že svého hosta nesmíte zabít. Tedy jen do doby, než jím přestane být.
Nastíním vám pro představu příběh, který se opravdu stal. Vrah přišel na pozemek pána (role-otec), kterému zabil jednoho ze synů. Byl v tu chvíli jeho hostem, tak jej musel s úsměvem a ctí pohostit. Kvůli svému pokročilému věku pán poslal svého dalšího syna, aby bratra pomstil. Šel tedy za vrahem k němu na pozemek. Bohužel v Kánunu platí i pravidlo, že nesmíte zabít svého hostitele. Tedy pokud jste na jeho pozemku venku. Uvnitř už můžete. No a v tom udělal syn zásadní chybu. Zabil vraha venku, když byl ještě jeho hostem. Pak se vrátil domů za otcem, a co myslíte že se stalo? Za nedodržení Kánunu musel svého syna otec zabít. Snad vám to dává smysl… 😀
Už chápete, že jsem tento “šílený zvyk” v úvodu nazvala vtipnými historkami k neuvěření? Každý muž, se kterým jsem to sdílela začal okamžitě vymýšlet všemožné varianty, kdo koho má kdy zabít, a kdy z toho kdo vyvázne živý. Zkuste to taky, ať tohle téma trochu odlehčíme.
Severní Korea Evropy
Kanun a krevní mstu zastavil až těžký komunismus. Převrat přišel ve čtyřicátých letech, kdy se vlády ujal diktátor Enver Hodža. Prosazoval tzv. tvrdou ruku stalinismu, a proto nastolil v Albánii jeden z nejtvrdších komunistických režimů vůbec. Dlouho se Albánii přezdívalo Severní Korea Evropy. V té době byla Albánie uvržena do naprosté izolace. Nesmělo se do země, ani ze země. Režim trval od roku 1945 až do roku 1990.
Komunisté místním zabavovali domy, půdu i majetek. Nikdo se na nic neptal a neřídil žádnými pravidly.
Albánie je známá také rozesetými bunkry. Na území země jich napočítáme až kolem třičtvrtě milionu. Kde se vzali? Vznikli hlavně proto, že Enver Hodža byl velmi paranoidní a neustále se bál, že by Albánii mohl někdo napadnout, a tak všude nechával do nekonečna stavět kryty. 99 % z nich se ale nikdy nevyužilo. Bunkry najdete i v horách, kam se většina obyvatel dříve dostávala velmi těžko.
Tajemná aura
Už když jsme se přesouvali autobusem z Tirany do Vlorë a stavěli na místní benzínové pumpě Kastrati, ve vzduchu byl cítit zvláštní smutek. Já tehdy ještě nevěděla proč. Nechala jsem Albánii, aby ke mně přišla sama a představila se.
Tak jako na všech cestách jsem si po celou dobu psala zápisky a pocity, které s vámi zase posdílím.
– tajemná aura
– bolest ve vzduchu, který voní bylinkami
– všude jenom auta značky mercedes
– lidé se neusmívají ani neudržují oční kontakt
– nádherná příroda, dokonalá jezera, vodopády, velmi strmé horské cesty
– všechno trvá dlouho – na naše poměry samozřejmě – přinést kafe 30 minut
– země nedostává žádné příspěvky na ošetření zemědělství, proto vše pěstují přírodně a všechno je tu Bio
– přejezdy mezi městy jsou bolavé, je tu velmi velmi chudo
I když jsem vás možná předchozími odstavci vyděsila, dnes už se prý není čeho bát. Jak se říká, už jen hory a lidi v horách zůstali žít v té staré Albánii. Města jsou již turistickým rájem, jsou bezpečná (dokonce prý bezpečnější než ČR) a tím, že se země teprve probouzí k životu, ještě stihnete zachytit její krásu. Je nutné zemi podpořit a nechat ji vydělat peníze turismem. Po osobní návštěvě chudobu prostě uvidíte i ucítíte všude.
Zpátky do práce
My jsme v Albánii strávili 4 noci a 5 dní. V tom prvním probíhalo školení rozeseté po celém areálu hotelu, u bazénu i na pláži. (Jo, miluju to!) Další dva dny jsme jezdili na exkurze po hotelích. Další den se jelo na výlet do hor. A ten další se po o letělo domů.
To jen tak ve zkratce, sdílení interních pracovních věcí není úplně košer, však to znáte.
Výlet do hor
Když budete někdy v Albánii, rozhodně doporučuji nepovalovat se pouze na pláži, nebo si jen procházet promenády ve městě. Pokud chcete opravdu zažít všechny krásy a vidět ta nejčistší přírodní panorámata, vydejte se do hor. My jsme si dali ¾ denní výlet jeepy do národních parků a městečka Krujë. Když budete mít možnost vydat se po vlastní ose, dávejte na sebe v první řadě pozor! Povrch je všude nezpevněný a není tak neobvyklé, že potkáte uprostřed cest volně se pohybující krávy, býky, ovce či kozy.
Doporučuji navštívit Lurská jezera a také národní parky Divjakë-Karavasta, Dajt a poloostrov Karaburun. Po cestách horami potkáte spousty vodopádů, v nichž teče místní minerálka, kterou si pak můžete koupit i v obchodě. Už si nevzpomenu, jak se jmenovala, ale poznávacím znamením může být růžová etiketa. Kochejte se starými původními domečky, krásnou voňavou přírodou, babičkami, které pasou ovce v kopcích nebo třeba nepřebernou kvetoucí flórou všude kolem.
Ve středověkém městečku Krujë se zastavil čas. Doporučuji si tady zajít na nákupy. Já pořídila od nádobí až po domácí kašmírovou šálu. Pozor hlavně na kluzké chodníky. Já si bohužel málem rozbila hlavu při uklouznutí na lesklé podlaze z velkých vyleštěných kamenů a skončila večer na CT na Albánské pohotovosti. A to nechcete. (!)
Pokud by vás zajímalo více tipů na tripy do Albánských hor, doporučuji se inspirovat na Youtube kanálu Matěje Homoly (toho z Wohnout). Jezdí do Albánie hodně a dá vám více přírodních tipů než já. 😊
Dnes jsem chtěla hlavně představit zemi jako takovou a nalákat vás, abyste se jí sami vydali objevovat, ať už s cestovkou, nebo na vlastní pěst.
Na závěr Vám dám ještě pár tipů, co si přivézt domů:
Tradiční čaj z Hojníku horského – tady nazývaný “Mountain Tea” se kterým prý místňáci umí vyléčit všechny neduhy. Olivový olej, tradiční ovoce zavařené ve sladkém nálevu, fíky, ořechy a mandarinky a pro výpitky tradiční místní koňak Skanderbeg.
Tak jo, já se loučím a potkáme se na další cestě. Díky že jste tady a čtete naše články ✈️✨
S láskou Martina 🩷
