Asie je úplně jiný svět a proto byste měli začít s jejím poznáváním postupně. Kromě 10 minutového skoku na východní kontinent v Istanbulu a 7 dní v Ras-al-Khaimah (SAE) jsem byl vždy jen v Evropě. A abychom s Mařenkou poznali něco jiného, vyrazili jsme do Thajska.
S objevováním místní kultury jsme na to šli trochu oklikou a začali hned tím nejnáročnějším – 11hodinovým letem a přistáním v horkém, dusném, chaotickém a “nevonícím” Bangkoku.
- Cesta do Bangkoku
- Start do nového dne
- Památky Bangkoku
- Cestování po řece
- Chrámy v Bangkoku
- Poznatky po příletu
- Poznatky při odletu
Letadlem z MUC do BKK
Při plánování dovolené jsme dostali doporučení na ostrovy Koh Samui a Koh Lanta. A protože cesta vede přes Bangkok, udělali jsme si tam dvoudenní zastávku.
Vstali jsme v 6 ráno, kolem osmé vyrazili autem do Mnichova a ve dvě odlétali s Thai Airways (doporučuji všemi deseti).
Letadlo dosedlo na letišti BKK – Suvarnabhumi a bez minuty spánku bylo opět 7 ráno. Tohle bude ještě dlouhý den. 🙂
Pro vstup do Thajska musíte vyplnit imigrační kartičku, kterou nesmíte ztratit. A propisku k tomu nedostanete.
První poznatky
Ještě jsme nezačali a už víme, že:
- na letišti v Bangkoku je to úplně v pohodě
- většina lidí umí anglicky, ale rozumíte jim kvůli jejich přízvuku jen stěží
- v BKK je v prosinci dusno jako prase
- kdyby řidiči mohli, tak auta na silnici budou přeskakovat – nemůžou, takže se předjíždí ze všech stran (bez blikání, vlastně i bez přidání plynu – prostě “silnější pes mr**).
- internet vzduchem, elektřina v podzemí, bezdrátový zvonek najdete těžko – všechny kabely se táhnou vzduchem
- kolem Vánoc jsou na veřejných místech (hotely, restaurace) nazdobené stromečky a hrají koledy – to vše pro turisty, protože se v Thajsku Vánoce neslaví
Start do nového dne
Z letiště jsme si vzali oficiální taxík, který vyšel až k hotelu Furama Silom (30 km) v přepočtu na cca 400 Kč. Po příjezdu na hotel se nás ujal recepční a vysvětlil nám opravdu vtipnou angličtinou, že se můžeme ubytovat až po čtvrté hodině odpoledne. -> Na záchodě se převléct a vyrazit do neorganizovaného chaosu.
Začátek byl opravdu jedna velká šílenost. Byli jsme vyčerpaní, při pohledu na místní jídlo se nám dělalo mdlo, z kanalizací bylo cítit cosi, na ulicích všude páchl durian a protože se nadzemka platí drobnými a my měli nejmenší 500 BTH, museli jsme si někde rozměnit. Začíná to dobře, co?
Když si budete peníze měnit už u nás, požádejte i o nějaké drobné (20, 50, 100 BTH).
Památky po Bangkoku po příletu
První den ve městě, kde žije něco 8 a 18 miliony lidí, jsme se vydali do Chatuchak parku na jedno z největších tržiští Asie. Po takové cestě to bylo ale jedno z nejhorších míst, co jsme viděli. Změť různých vůní z hotových i nehotových jídel, durianu, koření, kouře z převážně dieselových motorů + dusno a 30 stupňů nás nenadchlo.
Pokračování už bylo veselejší, ovšem neméně fyzicky náročné.
- metrem k Jim Thompson House s prohlídkou (jediné klidné místo v Bangkoku)
- pěšky do akvária SEA LIFE v obchodním centru Siam Paragon (klimatizace)
- oběd v lokální restauraci… McDonald’s
- pěšky do Lumpini parku (kde se volně pohybují varani)
V parku Lumpini jsme už byli schopni jen sedět a čekat na hotelový pokoj. Po nějakých 34 hodinách cesty k posteli jsme šli konečně spát.
Druhý den v Bangkoku
Po hotelové snídani jsme vyrazili v lepším rozpoložení za památkami Bangkoku.
Cestování po řece
O řece Čao-Praja (แม่น้ำเจ้าพระยา) jste asi nikdy neslyšeli. Na délku má 1 200 kilometrů, z nichž je 400 km možných i pro lodní dopravu. A my po ní jeli.
Od hotelu jsme došli k přístavišti, koupili si každý za 10 BTH (cca 7,50 Kč) lístek a jeli ke královskému paláci Grand Palace a chrámu Smaragdového Buddhy (Chapel of The Emerald Buddha – วัดพระศรีรัตนศาสดาราม).
Chrám, kample, chrám a chrám
Cesta lodí je zážitek, hlavně z pohledu ekologie. Ke Grand Palace jsme dorazili asi za 20 minut, oblékli si dlouhé kalhoty, prošli pasovou kontrolou, koupili si za 500 BTH (na osobu) vstupenky a šli zkoumat.
Poté jsme přejeli lodí na druhou stranu řeky k chrámu Wat Arun.
Pokračovali jsme opět na druhou stranu řeky (ta s Grand Palace, na mapě na východě) a šli pěšky do Čínské čtvrti. Tam jsme prošli další chrám a já si konečně sundal dlouhé kalhoty, které jsou velice příjemným kouskem oblečení v tomhle podnebí.
Pěší cestování nás zachraňuje
Došli jsme zpět k řece, naskočili na loď a vyrazili vstříc hotelu. Protože trasa zpět není tak dobře označena, přejeli jsme o nějakou jednu nebo dvě stanice na jakousi točnu, odkud ale lodě zpět nejezdí. Pěšky jsme tak prošli naprosto neznámé části Bangkoku. Když jsme viděli prodejnu Baťa, říkali jsme si, jestli už nejsme někde u Brna. Přeci jen je to hned vedle, na východě. 🙂
Stavili jsme se na večeři opět v místní restauraci – tentokrát KFC. Po obědě v McDonald’s to byla příjemná kuřecí změna.
Poznatky po dvou dnech
- na jídlo na ulici si budete muset zvyknout, protože v MC a KFC se nedá stravovat pořád
- BOZP se moc neřeší
- kolují řeči o tom, že je Bangkok samá prostitutka a transka (když je ale nevyhledáváte, tak na ně nenarazíte) 😉
- stáhněte si offline mapy nebo si mapu vytiskněte (v přehledu autobusů se nevyznáte)
Nakonec se nám v Bangkoku líbilo, i když se tam znovu vracet nemusíme. Svět ale poznáte jedině cestováním mimo komfortní zónu, takže určitě BKK doporučujeme i vám.
Pokračujeme v naší cestě
Ráno jsme vstali kolem páté, zavolali si přes recepčního taxi a odjeli na letiště. Odtud jsme pokračovali hodinovým letem na letiště Koh Samui. O tom až ale příště.