V Budapešti jsem byla už několikrát a ještě mě nepřestala bavit. Mám ráda low cost cestování a tahle maďarská metropole je k tomu naprosto ideální. Letenky se dají sehnat na 50 Eur, ubytování taky, a aby si člověk užil město se vším všudy, nepotřebuje moc peněz navíc, protože město je krásné samo o sobě.
Budapešť je hlavní město Maďarska. Kdo se bojí létat, musí překonat autem jen Slovensko, aby si tohle fascinující město spojující historii i modernu, užil. Já jsem ze západních Čech, takže mě od cesty autem do Maďarska odrazuje skutečnost, že musím nejprve překonat celou Českou republiku. Když si pak vezmu, kolik mě budou stát pohonné hmoty versus letenka koupená s půlročním předstihem, je pro mě letadlo jasnou volbou.
Pokaždé jsem letěla do Budapešti na jednu noc. Ranní odlet z Prahy a pozdně odpolední návrat mi dávají prakticky dva dny na prozkoumávání města.
Když jde o Budapešť, dá se to nejhezčí z ní poznat za chůze. Nikdy tedy nevytvářím žádný detailní plán, co budu ve městě dělat. Podívám se na mapy, dám si nějakou cílovou destinaci a pak se k ní loudám celý den. A přísahám, že je pořád co vidět.
Budapešť má bohatou historii a tím pádem také překypuje krásnou a rozmanitou architekturou. Na každém kroku je vidět, jak tohle město vznikalo a jak ho dějiny formovaly. Město vzniklo v devatenáctém století spojením osad – Budy, Pesti a Obudy. Rozděluje ho řeka Dunaj. Na jedné straně řeky se protíná zeleň s nádhernými pamětihodnostmi, jako je Budínská hrad a Matyášův kostel. Na straně druhé se rozprostírá moderní evropská metropole.
Středověké budovy překrývá stopa po turecké okupaci a dvou světových válkách. Nesmazatelnou stopu tu zanechala nacistická a komunistická éra. Nepotřebujete být zrovna historik, abyste historii Budapešti mohli obdivovat ze staveb různých druhů podle doby, ze které pocházejí.
Po pádu komunismu se Budapešť začala proměňovat z východoevropského města do metropole srovnatelné s těmi západními. Prošla rapidní modernizací a stala se městem plným kultury, umění a nočního života.
Já osobně se zajímám o dějiny holocaustu a druhé světové války obecně. I to je důvodem, proč se do Maďarska ráda vracím, protože tady, podobně jako třeba v Polsku, udeřila německá mašinérie v obrovském rozsahu.
Přímo v Budapešti je několik míst, kde se s osudem maďarských židů a problematikou holocaustu můžete seznámit. Za návštěvu určitě stojí synagoga v ulici Dohányho, která je největší evropskou synagogou. Poblíž se nachází také Muzeum holocaustu. Když vám čas nedovolí zajít na prohlídku synagogy nebo muzea, můžete navštívit několik památníků jako je “Červený přehoz”, který najdete na nádraží jako vzpomínku na deportace nebo Židovský strom, který se nachází v židovské čtvrti.
Za mě osobně je ale nenápadnou a přesto dech beroucí vzpomínkou památník nedaleko budovy parlamentu. Ten se nachází na břehu řeky a symbolizují ho opuštěné boty rozprostřené po náplavce. Za mě je to krásný a nenásilný způsob, jak si připomenout lidi, kteří už mezi námi nejsou, protože se je jeden režim snažil vyhladit.
Budova parlamentu je nádherná monumentální stavba přímo na břehu řeky. Jakkoliv krásná je ve dne, já doporučuju její návštěvu večer, kdy se celá rozsvítí a působí dojmem nějaké světové opery. K tomuhle ultimátnímu romantickému zážitku se můžete dostat dvěma způsoby. Buď si dejte procházku po druhé straně řeky a budovu obdivujte přes šířku Dunaje, nebo si zarezervujte plavbu lodí. To druhé už nějakou tu korunu stojí, ale nebudete litovat.
Jestli nejste fanda pěší chůze, můžete Budapešť obdivovat přímo z řeky, kde se každou minutu pohybují výletní lodě. Určitě vyzkoušejte mi zdejší tramvaje. Mají nádhernou atmosféru, jak můžete vidět i na fotkách. Ve městě můžete platit kartou nebo si vyměňte maďarský forint. Jenom pozor na podvodníky. Stejně jako v Čechách na nás zkoušeli podvodníci, abychom si peníze vyměnili u nich na ulici za lepší kurz. Akorát za naše peníze nenabízeli maďarský forint ale nejrůznější východní měny, které by nám v Maďarsku byly platné jako chorvatské Kuny v Praze.
Já si peníze na místě nikdy neměním, ani nevybírám z bankomatu. Všechno si připravím v Čechách a na místě pak maximálně platím svojí vlastní platební kartou. Jestli plánujete návštěvu nějaké památky, kupte si vstupenky předem přímo na jejich oficiálních stránkách. Vyvarujete se tak zbytečnému přeplácení u místních obchodníků. A předběhnutí fronty je pak už jenom příjemný bonus.
Vedle tramvají a lodí najdete ve městě metro i autobusy a musím říct, že celý systém veřejné dopravy je pro turistu poměrně intuitivní a v drtivé většině případů skutečně dojedete, kam jste plánovali. Nicméně, já už přežila pařížské metro, takže mám asi hranici bolestivosti co se MHD týče poměrně vysoko.
Nevím, jak je tomu dnes, ale v minulosti jsme v Maďarsku rádi nakupovali oblečení. Značkové boty a oblečení se tu dalo sehnat výrazně levněji než u nás v Čechách. Když Maďarsko v minulosti experimentovalo s Eurem, podepsalo se to na jeho brutální inflaci a nákupy tady byly snovou záležitostí!
Opět se ale vracím k tomu, že nejoblíběnější způsob cestování po Budapešti je u mě po svých. Začínám u Budínského hradu, Matyášova kostela a Rybářské bašty a přesouvám se na Markétin ostrov. Je to krásná procházka, která se dá zdolat do setmění. Celé mi to hodně připomíná pražskou Letenskou pláň. Přes malé parky a kopečky dojdu na Markétin ostrov, který zase připomíná pražskou kampu. Místní sem celý den chodí na brusle, běhat, povídat si k břehu řeky. To místo prostě žije a já si tam ráda připadám, že jsem taky místní. I tady jsou historické památky, ale dominantou je určitě hrající fontána. Tu se mi povedlo slyšet jednou, pak jsem přišla buď v době rekonstrukce nebo příliš pozdě večer, kdy už fontána pro lidi nehraje.
Z ostrova se dá přesunout na druhou stranu, do Pešti, za nočním životem. Ať už zvolíte začátek v historické části nebo té moderní, nevynechejte navštívit Náměstí hrdinů se sochami maďarských osobností. Denně se pak v každou celou hodinou, tuším od devíti ráno do pěti hodin odpoledne, probíhá výměna stráží před budovou Prezidentského paláce. Akce je zdarma a je to taková malá vojenská přehlídka.
Ve dne i večer doporučuju Andrássyho třídu, která je takovou budapešťskou pařížskou. Jsou tu historické budovy, butiky a restaurace. Kdyby vám nestačily nákupy v místních krámcích, přesuňte se do Váciho ulice, kde je slavný nákupní bulvár. I zde je široká škála obchodů, kaváren, restaurací. Když si budete lámat hlavu, kde sehnat suvenýry, tak určitě zde. Navíc je tu hodně ochutnávek místní kuchyně, takže se v duchu low cost cestování taky poměrně dobře nasvačíte. Když tedy nejste vegan, kterého maďarské klobásky asi zrovna nenadchnou.
V neposlední řadě zavítejte na Citadellu. Ta se tyčí nejen nad řekou, ale nad celým městem. Tady pořídíte skvělé fotky města, užijete výhledy, ale taky si tu můžete posedět a odpočinout, aniž byste museli vysedávat někde v kavárně.
Nočnímu životu dominují pro Budapešť typické Ruin Bary. To jsou bary, kavárny nebo třeba čajovny, které se obvykle nacházejí ve zdánlivě opuštěných prostorách bývalých fabrik a továren. To krásné na nich je, že provozovatelé těchto barů pracují s architekturou prostoru. Ruin Bar není náhodný název. Představte si opravdu a doslova ruinu, v níž někdo otevře plnohodnotný podnik, aniž by si lámal hlavu s jakoukoliv rekonstrukcí.
Asi nejznámějším takovým barem je Szimpla Kert, který se nachází v živé čtvrti na Pestské straně města. Tento barevný a excentrický prostor kombinuje vintage nábytek, street art a živou hudbou. Na internetu jich nicméně najdete desítky a nebude těžké najít nějaký, který bude levnější než právě Szimpla Kert.
Další skvělá místa jsou bary na střechách budov, odkud můžete sledovat město z výšky. Jsou to místa, kam se zrovna nevydáte s batohem na zádech a trekové obuvi, ale určitě stojí za návštěvu. Hojně navštěvovaným barem, kam se mimochodem vyplatí udělat rezervaci, je High Note na střeše hotelu Adria.
