Do Amsterdamu jsem se letos vydala už celkem po páté. Žádné z evropských měst si mě zatím tak nezískalo.
Jsem fanouškem prodloužených víkendů a low cost cestování. Tři dny v Amsterdamu jsou dost na to, aby návštěvník viděl to nejdůležitější a ještě něco navíc.
Letenky jsem koupila na konci předešlého roku. Na přelomu listopadu a prosince se dají koupit letenky za relativně málo peněz s ohledem na skutečnost, že standardně se ceny zpátečních letenek pohybují v řádu několika tisíc. Přímý let s malým příručním zavazadlem mě stál necelé dva tisíce. Hledala jsem letenky na přelom března a dubna, kdy květiny v Holandsku začínají krásně kvést.
Z Prahy jsem odlétala dopoledne, takže v Amsterdamu jsem byla kolem druhé hodiny a měla tak půl den k dobru.
Moje první kroky směřovaly na hotel, kde jsem si chtěla nechat zavazadlo. Letos jsem si troufla bydlet o něco dále od centra, protože ze zkušenosti vím, že jakkoliv se hotel zdá být vzdálený, dá se do centra města dostat do půl hodiny. Ušetřila jsem tak i za hotel, který mě na dvě noci vyšel v přepočtu na další dva tisíce korun.
Z letiště Shiphol jezdí do města hned několik autobusů. Pozor na turistické stánky hned na letišti, které nabízejí turistické jízdné. Vyjde vás o několik desítek eur na osobu dráž, než když si ho koupíte přes amsterdamské dopravní podniky GVB. Ty mají skvělou a přehlednou aplikaci, kde si koupíte zvýhodněné jízdné i na několik dní. Tuhle volbu doporučuji, protože platit jízdné pokaždé, když naskočíte na MHD se vám může prodražit. Půl hodiny v MHD se cenově pohybuje kolem 90 Kč. Dvoudenní jízdenka, která platí pro metro, autobusy, tramvaje i vlaky vás vyjde na nějakých 20 Eur.
MHD v Amsterdamu funguje tak, že při nástupu, např. do autobusu, přiložíte k automatu u dveří buď platební kartu nebo QR kód s jízdenkou z aplikace. Při výstupu se stejným způsobem “odhlásíte.” Revizor sedí trvale v kukani uprostřed jízdního prostředku. Vyplatí se mít u sebe nabitý telefon a pro všechny případy také platební kartu v peněžence.
Amsterdam je velmi bezhotovostní. Myslím, že je to výsledek pandemie, protože dříve jsem cestovala standardně s hotovostí a nikde jsem neměla problém. Dnes už je standardem, že na většině míst nelze platit hotovostí vůbec. A to se týká dopravních prostředků, restaurací i památek. Eura tedy nechte doma a raději si nechte pořádnou rezervu na svém účtu.
Vůbec poprvé jsem do Amsterdamu jela kvůli Anně Frankové. Na břehu řeky Amstel se nachází dům, v jehož zadním traktu se Anna se svou rodinou skrývala před nacisty během holocaustu. Vstupenky do domu Anny Frankové, stejně tak do muzeí či galerií, jsem kupovala na internetu. Velmi doporučuji webové stránky, potažmo aplikaci I Amsterdam, kde je také odkaz na amsterdamskou kartu, která umožňuje vstup právě do míst, která jsou zpoplatněna. Vstupné je pak výhodnější a vyhnete se nepříjemným frontám.
Celé město si ale turista užije i naprosto bezplatně. Moje oblíbené destinace jsou Begijnhof (zahrada bývalého konventu), Čtvrť červených luceren (ráj coffeshopů a prostituce), Květinový trh (Bloemenmarkt – houseboaty se suvenýry a květinami), Bleší trhy na Waterlooplain, Dam (centrum), Staringplein (tady se bude líbit všem LGBT) a v neposlední řadě čtvrť NDSM, která je jakýmsi centrem moderního umění. Mým tajným tipem jsou pak prodejny sýrů, které poznáte na první pohled, protože je tu jeden sýrový kotouč vedle druhého. Nabízejí tu ochutnávky a je jim jedno, kolikrát přijdete.
Do NDSM a dalších míst se dá bezplatně dojet trajektem. Odjezd je od hlavního nádraží a můžete si na druhou stranu řeky dojet i se zapůjčeným kolem. Je to skvělá možnost jak vidět krásná místa i mimo centrum. Na kole můžete dojet k sousoší Kissing couple, kde je možnost dát si oběd v nedalekém bistru a odpočinout u moře. Sem už tolik turistů neproudí.
Kolo patří k Amsterdamu, jako pražský hrad k Praze. Na každém rohu je půjčovna, kde si můžete na potřebně dlouhou dobu půjčit nejrůznější přepravní prostředky od klasických kol po malé elektromotorky. Celé Holandsko je placka. Osobně nejsem fanouškem cyklistiky, ale v Holandsku se dostanete rychle a pohodlně takřka kamkoliv nejpohodlněji právě na kole. Zorientovat se v dopravním systému je trochu obtížnější, zejména tam, kde se pohybují auta, kola, tramvaje i davy turistů. Doporučuji se dívat kolem sebe, protože každou chvíli hrozí, že vás srazí jiný dopravní prostředek. Kola tu mají před chodci přednost!
Neodmyslitelnou součástí Holandska je konopí. Na každém rohu najdete coffeeshop, kde si vedle kávy, jídla a zákusků můžete dát joint, který vám podle libosti na místě doporučí a připraví. Trávu koupíte doslova v každé ulici. Běžným suvenýrem jsou konopné sušenky, koláčky, lízátka, bonbony a další pochutiny. Pozor na prodejce. Jako všude to na turisty zkouší a nedávají k předmětům cenovky. Někde tak koupíte lízátko za tři eura a o dvě ulice dál za padesát centů. S přepravou domů už je to pak komplikovanější. S lízátky a sušenkami jsem nikdy neměla problém. Seč na letišti v Amsterdamu každé malé příruční zavazadlo pečlivě prohlédnou (já letos musela vybalit kompletně celou kosmetickou tašku), je u nich konopí legální a suvenýry je nezaskočí. Samotnou trávu jsem ale nikdy nepřevážela. Názory na internetu se různí. Někdo říká, že nelegální je převoz až na české půdě. Při přistání v ČR vás už ale nikdo nekontroluje. Někdo naopak říká, že ani Holanďané si nepřejí, aby se jejich produkty vyvážely. Rozhodně doporučuji neriskovat.
Když už máme tu jednu neodmyslitelnou část, nesmíme zapomenout ještě na dvě. Jednou z nich jsou prostitutky. Prostituce je v Amsterdamu legální, ale nikdy jsem se jí aktivně ani pasivně neúčastnila, tak můžu akorát doporučit návštěvu Čtvrti červených luceren. Ta se v noci mění na hnízdo neřesti. Za výlohami tu lehké děvy lákají turisty do svého malého pokojíčku, kde nabízí nejrůznější sexuální služby. Všude kolem jsou nejrůznější bary a strip kluby, které uspokojí nejednu rozlučku se svobodou. Současně tu koupíte, samozřejmě trávu, a především sexuální pomůcky, a to snad v každém krámku v této čtvrti.
Než ale sednete na letadlo zpět do Čech chybí poslední “must see.” Nevynechejte zahrady Keukenhof. To je to místo, na které se vás každý zeptá, až přiletíte domů. Důvod? Tulipány. Hned po trávě a prostitutkách jsou tulipány chloubou Holandska a právě v Keukenhofu je jich k vidění mraky. Je to taková velká botanická zahrada, kde se můžete i tři hodiny poflakovat a stejně neuvidíte všechno.
Do Keukenhofu se dostanete speciálním autobusem, který odjíždí z letiště. Vstupenky včetně jízdenky koupíte na stránkách Keukenhofu. Opět apeluji, nekupujte vstupenky od přeprodejců. Připlatíte si a nemáte jistotu, že jsou vstupenky platné. Letadla do Čech většinou létají navečer. Máte tedy celý den na návštěvu zahrad, což je tak akorát, abyste si je prošli a stihli se vrátit na letiště.
Kdybych měla tuhle kulometnou salvu tipů zakončit jedním nejdůležitějším, pak vám řeknu, ať se teple oblečete. Nenechte se zlákat jarním termínem. V Holandsku fouká jako blázen. Větrné mlýny tu nemají pro parádu, ale z dobrého důvodu. Fičí tam silný a studený vítr od moře a neuděláte špatně, když si i v dubnu přibalíte teplou bundu. Já cestovala s péřovou vestou a pleteným kabátem a chvílemi jsem dumala nad tím, jak moc mojí image poznamená, když si obleču obé naráz.
