Když je zima za námi a léto v nedohlednu, je poměrně nutné si ty pro mě ty, jak říkám lehce zbytečné měsíce zpříjemnit. Únor bych z kalendáře vyškrtla úplně, aspoň, že je krátký. Sice bílý, pole sílí, ale u mě povětšinou sílí spíš chuť někam vypadnout. 😊 Březen doporučuje zůstat ještě v teple, to mě už ale pro změnu nebaví, neb nejsem lenoch a pec je dobrá, tak na čerstvý chleba. Značka křupavá kůrka nahned. 😁 Když ale otočíte v kalendáři a v prvním březnovém víkendu na Vás mrká poznámka – Wellness Terka, je těšení také nahned.
Jak u nás s Terezkou bývá dobrým zvykem, ne-li pravidlem, probíhají během našich společných plánů a realizací komplikace všemožného rázu. Někdy si říkáme proč… Ať už nám cestu zkříží nesmyslné uzavírky, ztratíme se, nebo aspoň jdeme jinou trasu, než bylo původním plánem, vždycky se něco semele. Na druhou stranu, nevím, s kým jiným bych tyhle cestovatelské peripetie snášela líp. Nevztekáme se, vše bereme s nadhledem, a hlavně s humorem. Stejně, jako v životě, jsou i naše výlety, jako jízda na horské dráze. Počáteční fázi těšení vystřídá za hlasitého pištění úlek, následuje fáze zklidnění a závěrem je dvojhlasný smích do slz. 😊 Moje žena. Nikdo mě a mou všeobecnou pestrost ve všem nezná líp. A nikdo se ani ve změti všech mých „myšlenkovo-reakčních“ tornád neumí lépe pohybovat. Asi, že má ráda ty Kajty a k těm vítr ve vlasech (…a v hlavě) neodmyslitelně patří. ♥
Chtěly jsme jíst, wellnessovat a procházet se. Taková holčičí obdoba filmu Jíst, meditovat a milovat 😊. Lokalitou jsme se shodly ve vteřině. Bude Lipno, neb jih je láska. KrumLove je láska. A pošumaví jakbysmet. Pojedeme v září, hezky pěkně prodloužit si léto u jezera. Hříčka osudu… nevyšlo nám. Přeblokace na prosinec a zklidnit ty hektické předvánoční dny, navrch sváteční osvícení městům víc, než sluší. Světe div se, nevyšlo nám. Do třetice všeho dobrého rezervace na první víkend v březnu. Vyšlo, třikrát hurá. Ve výsledku to byl nejlepší možný termín. Po všech těch šedivých dnech, po nekonečně dlouhých večerech…, zkusit přivolat jaro a jak často říkám, hlavně dobít baterky ze slunce. Předpověď slibující azuro a odpoledních 15 stupňů. První krásný víkend, který dal tušit blížícímu se jaru. Ranní vzduch na první nádech jiný. Jsem čichová 😊 (jo, zní to možná lehce vtipně), ale mám každou prožitou situaci, životní, ale i roční období zaznamenané svou jedinečnou vůní. Připodobním to. Prostě končí závan studené zemitosti a začíná jarní vlahé jiskrno.
Vyrazíme v sobotu ráno. Ve čtvrtek si pro jistotu voláme a vzájemně si sdělujeme nutné propozice. Mě třeba napadla pro wellness s bazénem děsně neobvyklá věc a to plavky. Nemáš za co, Terčo. Na druhou stranu, hotel potvrzovala ona a já nevím krom lokace „někde U Lipna“ nic víc. 😂 Balím až klasicky večer před odjezdem v poloběhu, poloskoku. Nevím, zda jedu větší bomby já, nebo pračka se sušičkou. Nemůžu si totiž z ne úplně prázdné skříně s oblečením vzít něco jiného, potřebuji TO bílé triko a TEN svetřík. Na hlavě turban, na obličeji masku a psa připraveného v cestovním pelíšku, bo ta už ví, že se někam jede. Od mého návratu z Mallorcy větří výlet lépe, než leckterý ohař srnu. A doma nezůstane, aby bylo jasno! O půlnoci foukám vlasy. Výhodou bytových domů s litou konstrukcí je, že beton eliminuje téměř veškerý zvuk. Nikdo na mě naštěstí pro zapnutou sušku s fénem v pozdních hodinách nenaběhne. Chci jít spát do půlnoci. Realitou je upadnutí do peřin v půl 2. Taky klasika. Ráno budíček na 7, posnídat, dobalit usušené oblečení a hlavně poslat do termohrnku dvojité espresso. Za pět devět zamykám byt a pípne mi zpráva, že je Terka u vjezdu do garáže. Tomu říkám timing. 😊 Boží je, že jen co se uvidíme, máme obě úsměv od ucha k uchu. Abby se může vzadu radostí zbláznit a kníkáním se domáhá poňuchňání. Navigaci nezapínám, až za Krumlov znám snad každou zatáčku. Štěbetáme víc, než ptáčci při soumraku. Jo, dneska mi ty přirování jdou. 😊 Plzeňské mlze ujíždíme na jih. Mrknutím oka projíždíme Písek a stavíme u meca. Jsme tak trochu autisti. Máme svá místa, kde se prostě musí stavět. MC café je jedno z nich. Dneska bude jasně kávový den. Aneb kofein v krvi high, únava low. Krumlovem pro dnešek jen projíždíme a chvíli po 13 hodině parkujeme před naší cílovou destinací hotelem – HRR – Hotel Resort Relax **** v Černé v Pošumaví. Ty hvězdy má dost oprávněně. Budova krásná, prezentační fotky absolutně nelhaly. Exteriér i interiér kombinující kámen, dřevo s černým kovem a spoustou skla, tedy i spoustou světla. Urbanisticky v souladu s nedalekými horami. Z verandy přímý přístup k jezeru. Výhled v topu.
Bleskově se ubytujeme, respektive odvezeme kufry a bereme Abby ven. Po mlze není rázem ani památky. Sluníčko má neskutečnu sílu. Výhled na nekonečnou vodní plochu mi ve vteřině vrátí na červencovou Rujánu. Jo, naše moře. Projdeme se, aby se zvířátko unavilo.
Nás dvě čeká po zbytek dne už jen relax ve wellnessu. Ještě zajít na oběd do místní restaurace, bo se už hladová bříška hlasitě hlásí o doplnění paliva. A víme a známe, že do vířivek se nalačno chodit nevyplácí. Nízkotlací jedinci pochopí. Mnou vybrané dýňové rizoto je nejkrémovější ever. Přísahám. Sklenka pivka a dožďuchnout se mrkvovým dortem s XYtou kávou. Ty moje chro chro dovolenkové kombinace. 😂 Obsluha milá, chuť všech jídel taková, že naše pohárky volají do sedminebeska, styling jídla na talíři 👌. Moment, kdy celkový dojem totálně předčí očekávání. Aneb opakované potvrzení, že lepší neočekávat a být mile překvapen.
Spáčko mají také povedené. Rozdělené na hotelovou část a venkovní. Vnitřní je tvořená prostorným bazénem, k němuž přísluší venkovní vířivka s výhledem na Lipno. Pak druhá na terase hotelu. Pára, finská a aroma sauna a soukromá finská sauna v takovém dřevěném aka sudu přímo u jezera. Relax zóna bokem od všeho ruchu a dění. Navrch venkovní otužovací bazének. A co je příjemný bonus, i cena je fajn. My jako první míříme zašplouchat do venkovní vířivky. Výhled na zapadající slunce za šumavskými vrcholky. Padá mi brada a sepíná ZEN mood. Chybí nám snad jen sklenka Aperolu do ruček. 😊 Ale na ten si mile rády počkáme na večer. Následující tři hodiny se nesou v offline režimu. Plním si sen a prvně se v životě s Terkou ochlazujeme ve venkovním bazénku. Pak, zabalené jen do prostěradla srovnáváme teploty bosky ve venkovní části relax zóny. Teplota vzduchu někde u 10 st., totální prochladnutí a přitom teplo. Imunita nastimulovaná na level milion. Otužuju se už roky, a přesto mě to nepřestává udivovat. Odpočato-unavené míříme pro zvířátko. Krátké venčení a pro změnu hladové jak šelmy vyrazit na večeři. Tohle jediné se úplně nepovedlo. Rezervaci nám u oběda nedělali se slovy, že bude místo. No, nebylo. Objednáváme Aperol a počkáme zatím v Lobby. Žádný problém. Stůl je pro nás připravený sotva se napijeme. Bohužel je ale meníčko stejně hladovými krky probrané. Obsluha jež mluví pouze anglicky, trochu se divím. Osobně problém nemáme, ale kupříkladu u vedlejšího stolu s objednávkou lehce bojují. Dvakrát si objednáme jídlo, co již není. Možná rychlejší říci, co zbylo? 😂 Chtěly jsme něco lehkého, na noc dobře stravitelného… a výsledně si pochutnaly na burgeru v černé sezamové housce se stejkovými hranolky. No comment. Na pokoji ještě chvíli povídáme, ale únava je silnější. Jen co se Abby uvelebí a spánkově si pomlaská, razíme do říše snů za ní. 😊
Ráno nás uvítá pravá šumavská mlha a teplota na nule. My ale nemilujeme minulé a pádíme se nasnídat. Další oblíbená činnost, kterou si umíme užít doslova do sytosti. Prvním chodem jsou tradičně míchaná vajíčka, druhým lívanečky s rozvarem a marmeládou. Kávu snad už ani nemusím zmiňovat. Dokutálíme se na pokoj. Naskládáme věci do kufrů. Zvířátko nám vůbec nepomáhá, ještě tahá hračky a člověk, aby ji všechno nachystal až pod čumáček 😂. Check-out s výrazem smutnějším, než má Abby u prázdné misky a už máváme Resortu z žabky. Procházka podél břehu jezera v pár kilometrů vzdálené Maríně. Zaradovat se z pozvolna mlhou prokousávajícího se slunka a už se těšíme na lásku Krumlovskou. Naše místo řekla bych. Navštívily jsme ho jen společně potřetí. Celkově snad po dvanácté. 😊Město projít, skoro jako místňáci. Abbyna z množství lidí lehce nervózní (a to jich tu je mimo sezónu hrstka). Naopak kolemjdoucí z pejska nadšení. Je to holka líbivá. Závěrečná káva s dortíkem v kavárně Kafemlejnek. Nahřát do zásoby a zpět do domácího plzeňského ďolíku. Jsem tu svou ženu zas jednou vyvezla. Girl´s date na výtečnou.
Sečteno, podtrženo… sem chceš! A my taky. Znova, ideálně nahned. ♥
Míst na Lipně je k vidění nespočetně.
Za zmínku stojí určitě Stezka v korunách stromů. Jen bacha, sem Vás s pejskem nepustí. S dětma, ale jó 😊.
Kramolín – ať už vyšlápnout, skutálet, či sjet na lyžích, saních, nebo zapůjčených kolobrndách.
Aquaworld Lipno zase potěší rodinky s dětmi.
A Marína celkově, ta je nutná zažít. 😊
Sporťáci ať si přibalí in-liny, nebo kolo, páč nabízená téměř 19 km dlouhá trasa k projetí vyloženě vybízí a také láká.
A kdo nechce brát sportovní náčiní, neb vyšlápne do vrcholků, třeba na Knížecí Stolec. Moc hezký.
Tímto se loučím, děkuji za přečtení a těším se na další příště.
♥
