Přestože celý život miluju Vánoce, nepatří objíždění návštěv mých příbuzných k mým oblíbeným aktivitám. Vánoce jsou pro mě o pohádkách, nekonečném obžerství a vaječňáku ke snídani. Nejvíc ze všeho ale miluju vánoční trhy a vůbec atmosféru Vánoc, do které se zabalí všechna města.
Několik posledních let si dokonce s rodiči namísto dárků nadělujeme společně strávený čas na vánočních trzích. Obvykle se setkáme na Křivoklátě, kde celé odpoledne popíjíme medovinu a svařák a navzájem si koupíme nějakou blbůstku ve stánku.
V minulém roce jsem svojí manželku chtěla vzít na Vánoce do samého centra Vánoční atmosféry. Do Vídně. Naplánovala jsem nám prodloužený víkend, ve kterém jsme si měly splnit návštěvu Bratislavy, kde jsme do té doby ani jedna z nás nebyla a ze Slovenska se přemístit do Rakouska k návštěvě Vídně.
Náš výlet začal přímo výborně, protože den před odjezdem se moje manželka opila domácí pálenkou v domě mých rodičů a cestou domů mi v autě vyzvrátila celou štědrovečerní večeři. Celou noc jsem uklízela auto a ani nedoufala, že dokážeme ráno vyrazit na Slovensko. Zmrtvýchvstání mé ženy přisuzuji vánočnímu zázraku, protože v osm hodin ráno mě úsměvem vítala v obývacím pokoji, kde strávila noc v objetí s kýblem na zvracení.
O hodinu později už jsme seděly v autě směrem na Slovensko. Obědovou zastávku jsme si naplánovaly v Brně, kde jsme objevily fantastickou vietnamskou restauraci, ve které dokáží každé naše oblíbené jídlo připravit ve veganské verzi. Vegani a milovníci dobré vietnamské kuchyně by určitě měli zajít do Viet Nam taky.
Na Slovensko jsem se moc těšila, takže mi pětihodinová jízda nikterak nevadila. Zařídila jsem nám ubytování v hotelu Zochova chata, který jsme znaly z nějakého českého filmu, jehož název si už nepamatuju. Milujeme Wellness a dokážeme ocenit krásné hotely a Zochova chata slibovala obé. Cesta vedla převážně klikatými serpentinami, v jejichž zatáčkách se otevíral hustý les a odkrýval výhled do zalesněných kopců.
Auto jsme zaparkovaly u hotelu a šly se ubytovat. Abysme po pěti hodinách v autě nešly opět jen sedět do wellnessu, šly jsme ještě na krátkou procházku po okolí. Bylo už ale poměrně pozdě a slunce rychle zapadalo, takže jsme došly na konec vesnice, zjistily, že tu k vidění v dochozí vzdálenosti vlastně nic není a daly se na cestu zpět. Kousek od hotelu ale bylo bistro, které bylo skryté pod blízkou restaurací. Už spíše obrysově jsme rozeznaly rybník či jezírko kousek od bistra, takže jsem si uměla představit, jak hezké místo to je ve dne. Bufet Zochova chata je malé okénko, u kterého se dá sedět, i když venku sněží. Hořely tu svíčky a celé to bylo krásně romantické. Ochutnaly jsme každá sklenku prosecca a vyrazily na wellness.
Wellness na Zochově chatě tvoří dvě oddělené části, kde jedna zahrnuje bazén a lehátka rozmístěná kolem něj a druhá různé druhy saun. Já saunování miluju, ale tady se mi nelíbilo. Odpočinkové zóny byly vlastně jen stoly volně rozmístěné mezi saunami, ochlazovací jezírko bylo právě u jednoho z nich, takže nebylo příjemné před zraky přísedících lézt nahá pro ochlazení. A ochlazení bylo potřebné, protože sauny byly neuvěřitelně přetopené a zdaleka neodpovídaly teplotám, které měly ty které sauny mít.
Chtěly jsme se zchladit alespoň drinkem u bazénu, ale dostaly jsme mojito, které v sobě mělo tolik života, jako moje manželka po propitém večeru s mým tátou. Samozřejmě stály drinky nekřesťanské peníze, protože jsme byly ve čtyřhvězdičkovém hotelu.
Samotný hotel byl ale velmi krásný. Nad recepcí byl v každém patře jakýsi ochoz s posezením, takže stoupání do horních pater bylo krásným vizuálním zážitkem. Úzké dřevěné schodiště se točí kolem křišťálového lustru, takže na hosty skutečně dýchá luxus. Na hotelovém pokoji jsme měly vanu, takže jsme si těla prohřály při koupeli přímo na pokoji. Se sklenkou vína jsme usínaly u promítání Ranhojiče a těšily se na hotelovou snídani.
Ubytování na Zochové není zrovna levné. My cestujeme často a docela dost peněz ročně utratíme za ubytování a wellness centra, která povětšinou nacházíme na Amazing Places. Z našeho pohledu tedy Zochova chata byla spíše takovou naleštěnou bídou, protože za tu cenu jsme navštívili už krásnější hotely a rozhodně krásnější wellnessy.
Po snídani jsme vyrazily do Bratislavy Počasí nám přálo a celý den krásně svítilo slunce. Protože nás ten den čekala ještě návštěva Vídně, zamířily jsme v Bratislavě rovnou na hrad, odkud budeme mít město jako na dlani. Procházka komplexem nám zabrala necelé dvě hodinky, při kterých jsme se toulaly kolem hradních zdí a samozřejmě nevynechaly krámek se suvenýry.
Oběd jsme si užily v Balanc Bistro, které je od podlahy na půdu veganské. Bistro mělo takovou krásně uvolněnou atmosféru a vedle veganství tu razili myšlenku rovnoprávnosti, hate free a podobně. Z jídla jsem moc nadšená nebyla, ale celé místo bylo naprosto skvělé a určitě se sem ještě vrátíme.
Přes Booking,com jsem zařídila ubytování v hotelu Orangerie. Upřímně jsem od toho neměla velké očekávání, protože hotel patří mezi ty levnější poblíž centra, ale byla jsem příjemně překvapená. Hotel je obrovský, ačkoliv se to zvenku nezdá. Auto jsem musela zaparkovat asi deset minut chůzí od hotelu, ale na recepci v hotelu mi dali připravený lísteček s adresou parkování, takže jsem nemusela dlouze bloudit. Navíc jsem moha auto zaparkovat v garáži za pár eur na den.
Pokoj v hotelu byl čistý, prostorný a naštěstí velmi tichý, takže jsme o dalších ubytovaných turistech neměly ani potuchy. Po městě jsme se rozhodly přesouvat MHD. V mapách v telefonu jsem měla naplánované zastávky a přesouvání mezi nimi trvalo díky MHD sotva pár minut. Jízdenku jsem zakoupila v automatu na nejbližší stanici metra. Celodenní jízdenka stála také pár eur a měla jsem tak jistotu, že nepřeplácím kvůli nejrůznějších přeprodejcům, kteří cílí na turisty.
Naší první zastávkou byla pochopitelně radnice. To je turistické místo číslo jedna. Radnice je v průběhu Vánoc nádherně osvětlená a ti, kteří sem zavítají ještě před Adventem, mohou vidět velké hodiny přímo na budově radnice odpočítávající dny do Štědrého dne. Kolem budovy radnice (Rathaus) se rozprostírají vánoční trhy a všude to voní svařákem a jídlem. Chce se to jen obrnit, protože je tu neskutečně lidí. Při naší návštěvě tu bylo dokonce několik menších kluzišť, na kterých lidé bruslily na svých nebo na místě vypůjčených bruslích.
Z Rathaus vedla naše cesta k budově opery. To znamenalo cestu přes muzejní čtvrť a centrum Vídně. Vídeň je místem, které připomíná svou architekturou spíše antická města než ta evropská. Je tomu tak od druhé světové války, kdy z ní nacisté chtěli mít evropské kulturní centrum. Architektura města je neskutečná. Všechny budovy jsou krásně osvícené, v ulicích vystupují umělci a všude to tepe životem.
Vídeň má navíc nádhernou vánoční výzdobu. To byl důvod, proč jsme jí nenavšítily běhe dne a vybraly si pro naše toulky večerní město. Vedle všudypřítomných světýlek se tu ve vzduchu vzášejí obrovské vánoční ozdoby nejrůznějších tvarů a chvílemi si připadáte spíše jako někde v Paříži než pár hodin od domova.
Procházely jsme se celý večer centrem města, zastavovaly střídavě v menších uličkách a nahlížely do obchodů, ve kterých si nikdy nebudeme moci nic koupit, dokud se naše platy neztrojnásobí, ale to nám krásnou vánoční atmosféru nemohlo zkazit.
Závěrem naší procházky měla být návštěva Prátru. To je lunapark, který se nachází asi deset stanic metra od centra. Já jsem si naivně myslela, že Prátr s jeho ikonickým ruským kolem své manželce pouze ukážu, ale zapomněla jsem, že je milovníkem všeho divného.
Vstup do Prátru je zdarma. Je to město ve městě a najdete tu stovky větších či menších atrakcí, strašidelných domů a podobně. Je to taková Matějská, jen tu stojí celoročně. Je to tak rozlehlý areál, že nám nestihla být ani zima, protože jsme se na chvíli nezastavily, abychom ho vůbec stihly projít. V rozměňovacích automatech jsme utratily tolik peněz, že na to ani nechci vzpomínat a všechny je potom naházely do takových těch automatů, kde si bagříkem snažíte vytáhnout plyšáka. Moje žena to miluje.
Cestou zpět na hotel jsme si ještě udělaly zastávku ve veganském bistru, které se jmenovalo Swing a bylo designované do krásného retro stylu padesátých let. Kuchyně je i tady stoprocentně veganská a servírují tu hamburgery, tortilly a jiná jídla, která jsou rychlá a snadno přenositelná. Dokonce mají docela širokou nabídku dezertů.
Na hotel jsme se vrátily pozdě v noci a můj telefon ukazoval, že jsme nachodily asi dvacet kilometrů! Ale viděly jsme celou Vídeň a na druhý den nám zbývala návštěva zámku Schönnbrun. Ten byl ale na druhou stranu od centra a my chtěly přednostně na snídani do Starbucksu. Dobrovolně jsme tedy druhý den upustily od návštěvy zámku a namísto toho si naplánovaly zastávku poblíž hranic s Českem, odhodlané roztočit tu poslední eura za nákup oblečení.
Ani na zpáteční cestě jsme nevynechaly zastávku na naše oblíbené vietnamské jídlo v Brně, ale zdržely jsme se i na krátkou procházku po městě. Já mám Brno strašně ráda a kdykoliv můžeme, spojíme cestu přes něj s návštěvou nějakého bistra a procházkou. Většinou projdeme všechna náměstí a zastavíme se na oběd ve Forkys, kde vaří také storpocentní veganskou kuchyni ve formě jakéhosi fast foodu.
